Don Bosko pěstitel
Pro Dona Boska byly nejúrodnější půdou hoši živí a neklidní ...
Z knihy "Mohli jiní, mohly jiné ..."
DON BOSKO říkal:
„Spasit se můžeme v kterémkoliv stavu, jestliže si jej zvolíme po zralém zhodnocení osobních vloh a schopností, ve světle věčnosti a pod vedením osoby, zkušené v cestách Páně.“
„Při přijímání nových členů je nutné vyloučit lenivé a požitkářské a dát pozor, aby byla záruka stran čistoty.“
„Máš-li pochybnosti, že nejsi povolán, udělej vše pro to, abys povolán byl.“
„Pamatujme, že dáváme církvi velký poklad, když jí získáme jedno povolání. Ať už slouží v diecézi, v misiích nebo v zasvěceném společenství, vždy je pro církev Ježíše Krista velikou hodnotou.“
Druhý nástupce Dona Boska Pavel Albera: „Pro Dona Boska byly nejúrodnější půdou hoši živí a neklidní, sympatičtí rošťáci, ale zároveň nadšení a velkodušní, ochotní milovat a dávat, později rozdávat sebe samy a nakonec se cele obětovat blahu druhých… Překážkou povolání jsou: předčasná zkaženost, změkčilá povaha, světáckost, vlažnost. Všechny tyto nedostatky se dají odstranit“.
I když v sobě cítíme sebevětší neschopnost, nikdy nezapomeňme, že s Ježíšem můžeme vše. „Vše mohu v tom, který mne posiluje“.
Rozhodnout se musí každý sám. Dokud kandidát nesložil sliby nebo nepřijal svěcení, může své rozhodnutí odvolat. Bůh na tom nebude nikdy tak špatně, že by musel někoho nutit.
Kdo řekl ANO – zasel sémě.
ZNÁMKY POVOLÁNÍ
Když Bůh chce, volá člověka ke své službě. Když chce mít z pastýře ovcí Mojžíše vůdce svého lidu, volá na něj z plamenů hořícího keře. Když chce mít z rolníka Gedeona vojevůdce, volá ho skrze anděla. Když Ježíš chce mít z Leviho evangelistu, volá ho z celnice. Když chce proměnit rybáře v apoštoly, volá je od sítí a rybářských starostí, oni jdou za ním a stávají se prvními ohlašovateli radostné zvěsti o spáse. Když hledal otce pro opuštěnou mládež, dopustil, aby Jeník Bosco poznal, co to znamená, když hoch nemá otce a domov a je nucen hledat střechu nad hlavou u cizích lidí.
Nečekej, že tě Bůh osloví přímo jako v případě apoštolů nebo svatého Pavla. Tady šlo o mimořádné poslání.
Již jsme řekli, že zcela postačí, jestliže uchazeč má poctivý a vážný úmysl a je nadán takovými přirozenými dary, mravností, ušlechtilostí a inteligencí, aby kompetentní osoba snadno usoudila, že tu jsou předpoklady pro zasvěcený život nebo pro kněžskou službu. V tom je celá náplň povolání.
Kdo ti bezpečně poradí? Ten, jenž řekl bohatému mládenci, že dokonalost spočívá v tom, že se všechno opustí z lásky k němu.
Jak můžeš zaslechnout Ježíšův hlas?
Pros jej o světlo, poraď se s dobrým knězem a především zkoumej sám sebe.
Pomohu ti.
Jsi pokorný ?
Proč potřebuje kandidát zasvěceného života nebo uchazeč o kněžství na prvním místě pokoru?
Protože Ježíš řekl: Učte se ode mne, neboť jsem pokorný srdcem. (Mt 11,29). Nitro Ježíšova učedníka se má podobat nitru Mistra. Nemám důvod Pána neposlechnout.
Svatý Augustin říká: „Ten, jenž stvořil zemi a oddělil ji od vod, Ten, jenž osídlil ovzduší ptactvem a moře rybami, Ten, jenž posel oblohu hvězdami a oddělil světlo od tmy, ten nám přikazuje: Učte se ode mne. Máme se snad od něj učit tvořit z ničeho jako tvořil On? Ne. To náleží jedině Bohu. Přikazuje nám snad Ježíš, abychom se od něj učili křísit mrtvé, otvírat oči slepým, uši hluchým, rozvazovat jazyky němým? Ne. Kdybychom nebyli pokorní, neprospělo by nám ani konání zázraků. Dopadli bychom jako ti, kteří se jednou budou obhajovat před Ježíšovými slovy: „Což jsme neprorokovali ve tvém jménu? Nekonali zázraky tvým jménem? – Takovým Ježíš řekne: „Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.“ (Lk 13,27). Nenaučili jste se ode mne pokoře.
Ježíš nám rovněž neřekl: Učte se ode mne postům – i když sám se postil na poušti čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Ani nám nerozkázal: Ustavičně se modlete – já jsem se takhle modlil. Ale modlitba je velice potřebná. Jen nám přikázal: Učte se ode mne pokoře!
Kdo se zasvětil Bohu nebo se stal knězem, nutně potřebuje pokoru.
Pokora je proto neklamnou známkou povolání.
Listujme evangeliem a zjistíme, že Ježíš žádá od apoštolů především tuto ctnost:
„Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“ (Mt 18,3).
„Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen“ (Lk 14,11).
„Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží“ (Lk22,26).
„Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království nebeském“ (Mt 18,4).
„Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte“ (Jn13,13n).
Těch míst by se našlo více. Stačí, abys viděl, že Ježíš požaduje pokoru srdce od těch, které volá.
Než Bůh svěřil svým sluhům odvážné a vznešené poslání, vždycky napřed žádal od nich výrazné projevy pokory.
Mojžíš na hoře Choreb říká: „Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta?… Neuvěří mi a neuposlechnou mě, ale řeknou: Hospodin se ti neukázal… Prosím, Panovníku, nejsem člověk výmluvný. Nebyl jsem dříve, nejsem ani nyní, když ke svému služebníku mluvíš. Mám neobratná ústa a neobratný jazyk…. Prosím, Panovníku, pošli si, koho chceš“ (Ex 3 – 4).
Bůh je dojat Mojžíšovou pokorou, zprošťuje ho povinnosti mluvit, ale nezprošťuje ho poslání vyvést židovský národ na svobodu.
I Gedeon se polekal, když uslyšel anděla, a řekl: „Dovol prosím, Panovníku, jak bych mohl Izraele vysvobodit? Můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem v otcovském domě nejnepatrnější.“ Ale Hospodin mu řekl: „Protože já budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže“ (Soudc 6,15n).
Rovněž Jeremiáš. Jakmile se pokořil před Bohem a poukázal na svou neschopnost slovy: „Ach, Panovníku Hospodine, nevím, jak bych mluvil. Jsem přece chlapec“ – hned k němu vztáhl Bůh ruku a řekl: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. Hleď, tímto dnem tě ustanovuji nad pronárody a nad královstvími, abys rozvracel a podvracel, abys ničil a bořil, stavěl a sázel“ (Jer 1,7nn).
Jan Křtitel, předchůdce a ohlašovatel Ježíšův, pokorně prohlašuje, že není ani Mesiáš, ani Eliáš, ani prorok, nýbrž prostý hlas volajícího na poušti. A Ježíš jej nazývá mužem větším než je prorok.
Bůh chce svěřit poslání i tobě. Ale musíš se stát poddajným nástrojem v Božích rukou skrze pokoru, která nám otevírá pohled na dvě velké propasti: na naši nicotu a na Boží dobrotu. Uvažováním o těchto hlubinách se setkáš s nejvznešenějšími ctnostmi, především s vírou, která dává světlo, s nadějí, která utěšuje a s láskou, která přináší spásu.
Písmo svaté a církevní Otcové hovoří o kriteriích, která předurčují k slávě. Jsou to: bezúhonné chování, svědectví čistého svědomí, radostná trpělivost při snášení denních těžkostí, ochotné
poslouchání slova Božího, milosrdenství k chudým, láska k nepřátelům, oddanost Panně Marii, snaha o pokoru.
