Čtvrtý víkend Come in je za námi
Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, ty víš, kdy uléhám a kdy vstávám.
Poslední víkend (2. - 4. 5. 2014) započal se pro nás způsobem salesiánským, pokrmem pro ducha i tělo. Následovala podstatná otázka: jaké je mé jméno, jak prožívám radost a kam směřuji, to vše vyjádřené ve vlastním erbu. Den jsme zakončili společnou modlitbou.
Tou pro nás také začal den druhý, sobota. Rozjímali jsme o Jákobově zápase s Bohem, o jeho vytrvalosti, se kterou dokázal zápolit až do svítání i přes nelehké zranění. Během dopoledne jsme absolvovali pomyslnou cestu z Brna do Prahy přes Bratislavu, abychom poznali, že je lépe vyrazit špatným směrem a ten opravit, než zůstat stát na místě. Dalším prubířským kamenem naší schopnosti rozhodování bylo dilema mezi bowlingem a floorballem. Ač se většina rozhodla opačně, došli jsme všichni ke správnému rozhodnutí pořádně se zapotit při floorballu a podle pokoje v duši ve chvíli, kdy jsme odcházeli do šaten, jsme poznali, že tato volba byla dobrá.
Velmi mě oslovila odpolední přednáška Petra Vaculíka. Hovořil k nám o důležitosti osobního poslání, o jméně, které dostává každý člověk od Boha. Toto jméno je důležité hledat a poznat. Vybavila se mi slova Zjevení sv. Jana: Tomu, kdo zvítězí, dám bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává.
Vrcholem celého setkání byla večerní vigilie s připomínkou křtu, chci říci ponoření do křestní vody, připomenutí přijetí Ducha svatého a vyslání do světa, abychom byli světlem světa. Vše dovršila celonoční vigilie.
V neděli jsme byli během ranního rituálu oblečeni do výzbroje světla, opásáni pásem pravdy a oděni pancířem spravedlnosti. Takto vybaveni jsme se odvážili vykročit na mši svatou a posilněni obědem jsme se vypravili domů.
Díky všem, kteří se lopotili, abychom mohli toto vše prožít.
Tom Klejch
