Lidé mě znají a postupně jsem si získala důvěru mnoha z nich. Více rozumím dění v oratoři a taky situaci ve městě. Taky vidím věci a problémy. Občas se vyskytnou situace, kdy nesouhlasím s tím, co se děje v oratoři nebo co dělá padre nebo vidím, že by se některé věci daly dělat jinak…..ale to je stejné jako všude.

Od posledního dopisu se toho docela hodně událo, tak zkusím popsat ty nejzajímavější věci.

PROSINEC

Měsíc, kdy jsme měli společnou oslavu vánoc všech tří oratoří s lidmi, kteří pracují nebo se aktivně podílejí na chodu oratoře. Bylo tam asi 300 lidí, tancovalo se, zpívalo a vůbec to bylo moc hezké. Taky jsem na začátku prosince slavila narozeniny a nejlepší byla oslava s klukama z oratoře, kteří mi koupili dort, což mě hodně příjemně překvapilo a tak jsme si udělali takovou malou fiestu v kancelářiJ. 

Dva dny jsme strávili v hlavním městě našeho státu tedy v Chihuahua společně s komunitou z Los Mochis a Chihuahua.

Taky jsme pořádali předvánoční oslavy v oratoři pro děcka. Probíhalo to asi týden v kuse. Každý den odpoledne mohly děcka přijít, zazpívat písničky a dostaly takový malý balíček, jako se u nás dává na Mikuláše. No a pak nastaly pro mě dlouho očekáváné prázdniny. Ne, že bych se měla v oratoři špatně, ale začala jsem pociťovat, že potřebuju na chvíli vypnout a změnit prostředí a tak jsem byla ráda, že mě čekalo deset dnů s Elenou. Dva dny jsme strávily v Mexico city, kde nás doprovázel salesián a náš společný kamarád Juan Carlos Quirarte a pak jsme společně odjely za rodinou od Eleny, která bydlí v Oaxace a tam jsme také slavily Vánoce. Poznala jsem spoustu zajímavých a krásných míst a potkala další nové lidi a také načerpala nové síly.

Tyto prázdniny měly jen jednu chybu a to tu, že jsem se na jejich konci musela rozloučit s Elenou, která skončila se svou dobrovolnou službou a vrátila se do Španělska. A tak jsem od té doby v komunitě jako jediná žena, což má jak své výhody, tak i nevýhody. Protože volno jsme dostali jen na týden, na oslavu Silvestra už jsem byla zpět v Juarezu. Protože v oratoři bývalo strašně málo lidí, tak jsme ráno jezdili později a večer se vraceli dřív. A Silvestra jsme strávili s komunitou pěkně a v klidu doma a bylo to hezké. Pro mě docela změna, protože Silvestra jsem vždycky slavila s kamarády někde na horách nebo ve městě.

LEDEN

Prvních pár dnů v lednu jsme jeli na setkání dobrovolníků z naší provincie do Tijuany. Měli jsme možnost seznámit se s dalším velkým salesiánským dílem – salesiáni v Tijuaně mají 6 oratoří a momentálně 11 dobrovolníků (šest z Rakouska, čtyři Mexičany a jednoho Čecha Vláďu). První den setkání jsme se tedy věnovali poznání všech oratoří, druhý den následovalo zamyšlení v klášteře asi 30 km od města nad tím, co jsme prozatím ve své dobrovolné službě prožili a co bychom ještě chtěli udělat či změnit, tento den večer nás taky poctili návštěvou bývali dobrovolníci, aby se s námi podělili o své zkušenosti. No a poslední den jsme pracovali na plánu našeho života. Pro mě mělo toto setkání velký význam, jednak proto, že jsem získala inspiraci pro věci, které bych chtěla dělat, mohla jsem si popovídat s Vláďou a s ostatními dobrovolníky a tak zjistit, že mnohé problémy a starosti máme společné a taky jsem mohla strávit více času s mými brášky z Juarezu.

A co nás čeká teď? V neděli budeme slavit Dona Boska, takže celý týden budou odpoledne mše a po nich filmy s tématikou Dona Boska a v neděli budeme mít oslavu s vystoupením taneční skupiny, hry pro děti a samozřejmě prodej mexických specialit. V tuto neděli taky složí při mši moji bráškové dobrovolníci první sliby - že chtějí vstoupit do aspirantátu. No v pondělí máme naplánovaný oběd s biskupem.

Přeju vám všem krásné dny a děkuju za vaše e-maily a modlitby!

Besos y un abrazo!

                                                                                                                              Martina

P.S. jako vždy musím udělat trochu reklamy svému blogu, tak tedy pokud chcete vědět víc nebo se podívat na fotky, tak adresa je www.mata.webitus.cz J