MEXIKO - Vladimír Svatoň - 5. dopis - Popeleční středa a počátek postního období v Tijuaně

Popeleční středa se v Mexiku prožívá poměrně intenzivně. Podle komentáře padre Huga: „Jestliže  pravidelně chodí na mši přibližně patnáct procent populace, která se hlásí k římskokatolické církvi, na Popeleční středu se odhaduje, že přijde do kostela přijmout popelec více než devadesát pět procent.“ V naší oratoři  program Popeleční středy odstartovala krátká bohoslužba pro školní děti (bez proměňování, kréda atd.) s udělováním popelce. Po bohoslužbě se děti vrátily zpět do školy. Vyučování a celý den probíhal jako obvykle. V 17:00 hodin jako každý den začala mše a kaple byla v tuto dobu víceméně poloprázdná. V průběhu mše přicházeli stále noví a noví lidé, řada známých tváří, ale hodně lidí jsem tu viděl vůbec poprvé. Mše měla vážnou a hodně slavnostní atmosféru a poměrně hodně hlavně mladých lidí postávalo venku a do kaple přišli pouze pro popelec, po něm se zas většinou vrátili ven před kapli. Po mši jsme se já a Jakub vrátili ke své práci a padre zůstal v kapli, kde zpovídal. Zatím do kaple přicházeli stále další lidé, pro které dva pro tento účel vyškolení laici, sloužili krátké asi 20 minutové obřady s udělováním popelce. Poslední lidé opustili kapli přibližně ve 20:00 hodin. Poté jsme se velmi unavení po náročném dni mohli vrátit do Castilla. Zde se při večerním zamyšlení ve 22:00 hodin (buenas noches) diskutovalo o několika návrzích jakou formou pokání či prohloubení vztahu k Bohu pro následující postní období zvolit pro komunitu kněží a dobrovolníků. Nakonec se hlasovalo o třech návrzích: 1. Padre Hugo navrhoval újmu v jídle např. celých následujících 40 dní se nebude kupovat mléko a peníze takto ušetřené použijeme k obdarování chudých. 2. Druhý a nakonec vítězný návrh padre Raula znamená, že každý den po 22:30 si společně (bez výjimek) sedneme k jednomu stolu, kde si budeme mi dobrovolníci a kněží povídat a tak prohloubíme vztahy v komunitě. 3. Třetí návrh od Padre Henrica, pro který jsem hlasoval já, by v praxi znamenal, že bychom své aktivity v následujícím čtyřicetidenní usměrnili tak, abychom se (bude-li to jenom trochu možné) vraceli do centrální oratoře, alespoň v 21:30, abychom tak mohli všichni společně večeřet.

Služba dobrovolníka není jen o vážných věcech, ale občas tu bývá i veselo jako například 27.2. večer: čtyři slečny ve věku 15 až 17 let, které moc často do oratoře Domingo Savio nezavítají mě poprosili, abych jim otevřel salon de juego (místnost her), což jsem také udělal. Měli zájem pouze hrát ping – pong, a protože je už trochu znám, tak vím, že určitě nebudou nic demolovat, nebo se snažit něco ukrást a tak jsem si otevřel sešit s poznámkami a koncepty dopisů, které chci odeslat do Čech. Zatím co tedy hráli ping – pong, dělal jsem si poznámky. To, ale probudilo jejich zvědavost a tak mi postupně začaly přes rameno nahlížet do sešitu. Když zjistily, že dokážou číst text, ale netuší obsah, tak mě začaly prosit, abych jim něco přečetl. Protože poznámky v tomto sešitu jsou psány česky, začal jsem číst samozřejmě česky. Myslel jsem si, že je to za chvíli přestane bavit, protože nebudou ničemu rozumět, ale bylo to právě naopak. V místnosti se rozhostilo úplné ticho a doslova hltaly každé mé slovo. Když jsem dokončil čtení první stránky, začaly mě prosit, ať jim přečtu i tu druhou, když jsem začal číst druhou jedna z nich, promluvila: „Nemůžeš to číst španělsky?“, ale ostatní ji hned umlčely velmi spontánním „pššš...“, a tak jsem postupně přečet celých pět stránek ze sešitu pro své mimořádně pozorné posluchačky.  

Protože postní období není jen o předsevzetích, ale i o jídle budu se chvilku věnovat tomuto tématu. Nyní v postním období se v řadě domácností, kam zavítáme na oběd, připravují výborná jídla z ryb a dalších mořských živočichů. Uvedl bych vás, ale v omyl, kdybych tvrdil, že tato tradice je tu běžná, naopak ve většině domácností se jedí pokrmy, jaké se tu běžně jedí celý rok. Líbí se mi, že téměř každé jídlo se tu dá dochutit pikantní salsou, nebo se dá přidat chilli. Na obojí jsem si už zvykl, do té míry, že již kořením více než průměrní Mexičané, kteří se jen diví, jak moc pikantní jídlo jsem schopen bez mrknutí oka sníst. Ale, jak říká Bible „…nejen chlebem, živ je člověk…“ – představím vám nyní co je nového v naší komunitě.

Tento měsíc došlo k výrazným personálním změnám mezi dobrovolníky. Nejprve nás opustila jedna z Terez, poté co ukončila svou roční dobrovolnou službu v centrálním oratoriu Castillo. Odletěla zpátky do Rakouska, kde začala studovat ekonomii. O několik dnů později, přibyli dva noví mexičtí dobrovolníci: Benjamin z města Guadalajara a Carlos z města Chihuahua. Tito noví dobrovolníci mají v očích salesiánů o něco větší status než my ostatní, neboť se jedná o budoucí salesiánské seminaristy, pro které je služba v Tijuaně součástí jejich aspirantury. Oba mají před sebou půlroční dobrovolnou službu. Benjamin pomáhá s Elizabet pateru Raulovi v oratoriu Don Bosko a Carlos spolu s Teresou pomáhají padremu Ramonovi ve farnosti a oratoriu Maria Auxidadora. Po pravdě, řečeno příchod těchto nových Mexičanů nás trochu překvapil, jelikož se udál jen několik dní poté, co nám bylo velmi vážně oznámeno, že se až do srpna žádní noví dobrovolníci přijímat nebudou. I když, jak říkají naši padres na svou obhajobu, oni nejsou dobrovolníci, oni jsou aspiranti. Nicméně Mexiko je velmi svobodná země, kde to co se plánuje dnes, je již zítra úplně jinak, nebo se na to úplně zapomene, což se stává nejčastěji.

Také, k nám 23.3. kolem jedenácté hodiny zavítal padre inspektor z Guadalajary. Nějakou dobu si povídal s našimi padres a pak měl pohovor s námi dobrovolníky. Nejprve se každý z nás představil: řekl své jméno, zemi, město případně i provincii, ze které pochází a jaká motivace ho přivedla k dobrovolnické službě v Tijuaně. Poté dal prostor, aby se každý, kdo k tomu měl chuť, vyjádřil o tom, co ho těší a případně co se mu na poměrech, které tady v Tijuaně panují, nelíbí. Po tomto pohovoru následoval společný oběd a po něm jsme dostali volno.

Volno jsem využil ke krátkému výletu do San Ysidra, což je část San Diega hned za hranicemi. Zde je velké nákupní centrum se spoustou obchodů a téměř všichni tu mluví španělsky. Šel jsem tentokrát úplně jinou cestou, abych také trochu víc poznal části Tijuany, kam nikdy autem nezabloudíme. Šel jsem hodně do kopce a objevil jsem dosud pro mne neznámé výhledy na centrum Tijuany a San Diego. Také jsem se nechal fascinovat zdejšími stavbami postavenými pravděpodobně bez jakéhokoliv plánu podle fantazie a finančních možností svých majitelů. Padre inspektor se zde zdržel téměř celý týden, a během této doby navštívil všechny oratoře a měl řadu rozhovoru hlavně s padres.

Jinak tady se teď nic zvláštního neděje. Došlo k jen výraznému oteplení přes den je tu teplo jako u nás v druhé polovině května a ani v noci není taková zima jako dřív. Občas zaprší, ale není to již taková katastrofa jako dříve. Všude je teď díky dešťům plno zeleně. Naše mula má teď k dispozici mnohem více pastvy než dříve.

Také pokračujeme v promítání filmů pro děti i mládež. Do našeho mini kina chodí poměrně hodně dětí, ale mládež a dospělé se nám tímto projektem oslovit nepodařilo. Mým úkolem je při promítání hlídat děti, aby se nepraly, nepošťuchovaly a udržovat je v bezpečné vzdálenosti od počítače a promítačky, jinak by nám to během několika minut totálně zdemolovaly.