Návrat z Lesotha
Eva Sobková – dobrovolnice v Lesothu a od října studentka druhého ročníků matematicko-fyzikální fakulty se vrátila před několika dny do České republiky. Jaké jsou její dojmy, nám řekla v krátkém rozhovoru.
Kde jsi přesně působila a co bylo náplní tvé činnosti?
Byla jsem v Lesothu, pohraničním městě Maputsoe. Od začátku jsem působila ve školce, učila výtvarnou výchovu na základní škole a matematiku na učilišti pro švadlenky. Postupem času jsem ve školce skoro přestala, pomáhla jsem více v oratoři a na střední škole s matematikou a počítači.
Našla jsi v Africe něco, o čem sis sotva myslela, že to najdeš právě tam?
Ne.
Co jsou naopak nemilá překvapení z tvého pobytu?
Po zkušenosti s českými salesiánkami a salesiány mě nemile překvapilo chování a filosofie některých tamějších salesiánů i sester. Hlavně jejich pocit nadřazenosti. Naštěstí jsem tam byla dlouho natolik, že jsem přestala zobecňovat a potkala i lidi, ke kterým mám hluboký obdiv.
Vidíš nějaké zásadní rozdíly mezi českými dětmi a dětmi v Lesothu?
V Lesothu jsou tmavší:) Nevidím zásadní rozdíl, pokud se bavím s českým nebo lesothským nebo zambijským dítětem osobně. Mají stejné potřeby, problémy, radosti. Lidé jsou pro mě stejní, rozdílná je společnost se svými hodnotami a kulturou a jak si v této konkrétní společnosti najít k lidem cestu.
Je rozdíl mezi prací s dětmi v Čechách a Africe? Musíš k nim jako vychovatelka přistupovat jinak?
Tam musím pochopit a respektovat jejich kulturu, ale v práci samotné pro mě rozdíl nebyl.
Co sis vybavila pod slovem Afrika před rokem a co se ti vybaví teď?
Před rokem to bylo místo, kam chci jet, velký kontinent na jihu. Během toho roku jsem měla šanci cestovat a došlo mi, jak je Afrika velká, rozmanitá a rozdílná. Teď za slovem Afrika ihned následuje otázka: ,,Kde přesně v Africe?"
