Všude dobře, tak co doma?

17. října 2010

Po roce jsou opět doma z Indie, Mexika, Bulharska nebo Jihoafrické republiky. Není možné zůstat nezměněn. Přečtěte si, co nám, lidem v ČR, vzkazují po prožité zkušenosti naši misijní dobrovolníci.

• Jsme rádi, že jsme doma.
• Děkujeme za podporu.
• Rozděl se.
• Buď rád, že jsi mohl chodit do školy. A zadarmo.
• ČR není středem vesmíru.
• Nebuď rozmazlený.
• Všude dobře, tak co doma?
• Žít se dá skromněji,
• než si myslíte.
• A co děti, mají si s kým hrát?
• Kolik řečí umíš, tolikrát jsi dobrovolníkem.
• Každý může nějak pomoci.
• I ty se staň dobrovolníkem.

Volontariát letos ukončili: Martina Bartošová (Mexiko), Vláďa Svatoň (Mexiko), Katka Gutwirthová (JAR), Lukáš Tidit Petrucha (Bulharsko), Pepa Holomek (Bulharsko), Eva Menčlová (Bulharsko), Honza Drahota (Bulharsko), Kája a Maruška Dvořákovi (Indie), Pavel Říha (ČR), Petr Bátor (ČR).

Většina z nich se po sešla o víkendu 15. – 17. 10. 2010 na hodnotícím setkání v Praze-Kobylisích. I přes odlišnosti a těžkosti ve svých zemích se jednomyslně shodli: mělo to smysl.

 A kdyby vám přišli po návratu trochu „poznamenaní“, nedivte se. Aklimatizace po návratu není vždy rychlá. Dokazuje to i video, natočené při děkovné mši sv. na závěr hodnotícího víkendu:  

Pokud se vám video nezobrazí, můžete se na něj podívat zde.

Budete-li mít zájem o přednášku s některým z nich, napište na cagliero@sadba.org.

za podporu našich dobrovolníků v terénu přes Adopci nablízko i mimo ni srdečně děkuje Jana Švecová