Skok do dobrovolnických vod
Když jsem se odvážil skočit do dobrovolnických vod, SADBA byla zrovna také na začátku.
Vlastně jsem měl pocit, že jsem byl vyslán spíš přes Járu Vracovského, než přes nějakou asociaci. Jelikož jsem však sdílel s „ústředím“ SADBy stejnou kancelář (to se každému dobrovolníkovi jen tak nepovede) brzy jsem poznal, co její práce obnáší. Hlavní na začátku pro mě ovšem bylo, že i když jsem si musel všelijaká potvrzení a pojištění oběhávat sám, bylo mi před tím celkem jasně řečeno, co si mám zajistit, na co nezapomenout. Administrativní starosti mě pak během roku už netrápily, to přišlo zas až na závěr, ale to se dá přežít.
Jako velké plus vnímám pravidelná přípravná setkání, která už tehdy byla pro mě velkým přínosem. A čím více přibývá exdobrovolníků, tím objektivnější mohou dnes být i předávané zkušenosti, které jsou pak, kromě vlastního nadšení, takovou malou výzbrojí do neznámého prostředí.
Všem, kteří se do dobrovolnického terénu chystají, přeji hodně odvahy a správnou motivaci. Však vás naši SADBAři/řky už nějak nasměrují.
Honza Hanulík
