SaŠA D prožil poslední víkend, byl vážně poslední?
Pseudonym SaŠA D. skrývá Salesiánskou školu animátorů, běh D. A tento Déčkový ročník o víkendu 8. - 10. 4. 2011 absolvoval Devátý víkend. To zda to byl poslední víkend tohoto kurzu záleží největší měrou právě na absolventech. A jak že ten víkend probíhal? Inu...
Víkend začal jako každý jiný. Pravda, v ovzduší byla cítit nervozita ze zkoušky znalostí nabitých v průběhu tří let, ale na to že je to víkend poslední nikdo nemyslel, nebo to alespoň nedával znát. Nezačali jsme pofňukávat nad tím že jsou naše společné víkendy (sic jen třikrát za rok) sečteny, a já jsem za to na své spolužáky hrdý.
Nakonec, na nějaké uvážování o tom že je tenhle víkend poslední moc času nebylo, hned v pátek večer se nám do plachet opřel vítr nabitého programu a opustil nás až v neděli po obědě. Na začátek nás svoji přednáškou o etice pohostil Jindřich Šrajer. V sobotu dopoledne byla na programu již zmiňovaná teoretická část závěrečné zkoušky, při které jsme obstáli do posledního. V již poněkud volnější atmosféře jsme si poslechli pokračování Jindřichovi přednášky. Odpoledne venkovní běhací aktivita (díky za ní, já osobně jsem ji uvítal s nadšením) následovaná přednáškou Marka Sklenáře o volbě životního povolání, téma pro mnohé z nás aktuální a tedy i zajímavé.
Večer přišel na řadu zlatý hřeb celého víkendu a sice, Vánoce. Štědrý večer se vším všudy. Stromeček, salát ani cukroví nechybělo. Nakonec došlo i na dárky, ač poněkud virtuální, ale pořád obveselující a možná trochu velkolepější a originálnější než obvykle. Po štedrovečerní večeři a rozdání dárků jsme dostali poctivě odpracované osvědčení o absolvování školy animátorů. Abychom nezůstali naším učitelům dlužni, připravili jsme jim zpestření programu. Úkol spočíval v nalezení odměny za využití speciálních vlastností (neviditelnost, dýchání pod vodou, noční vidění...). Úkolu se Jára, Jarda, Maki, Marek a Marf zhostili s odpovědností jim vlastní. K odměně byla přiložená básnička zakončená „co ste chtěli, to z nás máte“. A tím bylo řečeno vše, domnívám se. Po nedělním „vykopání se“ ze spacáku už šlo všechno rychle. Ranní ztišení v kapli, snídaně, mše svatá, Maki a povídání o animátorské službě, závěrečné hodnocení, oběd, uklízení, balení si věcí... A … A najednou jsme stáli na chodbě a uvědomili si že nás už SaŠA do hromady nesvolá... Můžeme se ještě vidět, ale teď už je to jenom na nás.
Jonny
