2. přípravný víkend Cagliero F v Praze
Ve dnech 11.-13. prosince jsme se po téměř dvou měsících znovu sešli, abychom prožili společně druhý přípravný víkend na dobrovolnou službu. Víkend byl pro tentokrát ve znamení Bulharska.
Nadchnout pro Bulharsko se nás během pátečního večera snažili bývalí tamější dobrovolníci, a to slovem, písní, jídlem, fotkami i modlitbou Otče náš v bulharštině.
V sobotu jsme po ranní mši svaté v kapli vyslechli poutavé povídání o nepoutavých zdravotních rizicích spojených s pobytem v cizích krajích. Hostem nám byl lékař Marcel Drlík, který zná Afriku na vlastní kůži, dozvěděli jsme se tedy plno informací o nemocech, očkování, jedovatých hadech i možných psychických problémech.
Tento víkend byl také zaměřen na to, proč vůbec na dobrovolnou službu chceme vyjet, jaká je naše motivace. Tomuto tématu bylo věnované především sobotní odpoledne, kdy jsme se se salesiánem Vojtěchem Sivkem zamýšleli nad našimi motivacemi, jak to s nimi vlastně je, jsou-li dobré, špatné a jak s nimi máme naložit.
Po večeři jsme měli příležitost dozvědět se něco o Salesiánské rodině. Musím ale říci, že to nebylo vůbec jednoduché, informace o jednotlivých větvích salesiánské rodiny byly totiž rozvěšené po celém Jaboku a nebyly tak úplně zadarmo, museli jsme po skupinkách (vlastně po rodinkách) po cestě plnit různé záludné úkoly.
Poté se promítaly fotky z Afriky, zpívalo se, veselilo se dlouho do noci... V neděli ráno jsme se opět duchem přenesli na východ. Tématem byla liturgie východního (řeckokatolického) obřadu. Nejprve nám Jožka povídal o tom, jak se vyvíjela liturgie, proč se naše západní od té východní liší. Po tomto historickém úvodu následovalo Pavlovo líčení východní ritu z pohledu dobrovolníka v Bulharsku. Obohaceni o cenné informace jsme si to pak vyzkoušeli v reálu v řeckokatolickém kostele ve Spálené ulici. Díky Pavlovi jsme se už nemuseli divit, že se od začátku do konce zpívá, proseb a kadidla že není nikdy dost, eucharistie že se podává lžičkou a že na Zelený čtvrtek nemá co odletět do Říma, protože hudební nástroje se při mši svaté nevedou. K ještě většímu duchovnímu prožitku přispíval sbor, který mnohohlasými písněmi chválil Boha a byl dokonce tak pokrokový, že jsme na konci mše svaté zaslechli sladce se linoucí "Tichá noc...". Dobu nepředběhli však jen oni, ale i Ježíšek po obědě nám nadělil do Pepova batohu spoustu dárečků. Poté, přejíc si krásné prožití svátků vánočních a radosti z Kristova narození, jsme se rozjeli do všechkoutů republiky.
Znovu se setkáme až po Novém roce. Doviždane!
Na fotky z víkendu se můžete podívat tady.
Napsala Markéta Obručová
