Úvod
V katolickém tisku se objevují stále častěji zprávy o úbytku kněžských a řeholních povolání v různých zemích Evropy a Ameriky. A naopak, povolání přibývají v Africe a v Asii. V této souvislosti se často hovoří o krizi povolání, tj. přibývá ztroskotaných povolání, menší se úroveň existujících.
Když se stal před třiceti roky papežem Jan Pavel II., zadal jedné papežské univerzitě v Římě úkol, aby podle ukazatelů z posledních desetiletí vysledovaly perspektivy církve do budoucnosti. Výsledek byl tragický. Počítače vypočítaly každé diecézi, řeholi, zasvěcenému společenství den, kdy zanikne, protože nebude mít žádného kněze. Některá data byla zlověstně blízká, někde na tom byli ještě dobře, ale to se nejednalo o Evropu, ani Ameriku, ani o Austrálii.
Co dělat? Tato situace se nevyskytuje v církevních dějinách poprvé. Na příklad v našich zemích po husitských válkách, v Itálii před stopadesáti roky byly kláštery, semináře, farnosti rovněž poloprázdné. V Itálii pak jediný člověk Don Bosco udělal možno říci zázrak. Historik W. Schanoni v druhém dílu knihy Die Heiligen in ihrer Zeit z roku 1967 říká, že během jeho života od něho vyšlo asi 6 000 – nejde o překlep – šest tisíc kněží. Z tohoto počtu se stalo spoluzakladately jeho kongregace 1 200 salesiánů.
Velká encyklopedie kněžství (ital. vydání) říká: „Povolání jsou všude. Don Bosco tvrdil, že každý třetí chlapec má církevní povolání. Ale nejčastěji chybí ti, kteří by je vypěstovali. Mons. A. Colle dává příklad: „Moje rodná farnost měla 1 500 duší. Když mi bylo deset let, slavila se tu po devadesáti letech primice. Za mne tam přišel kněz, který měl rád nás chlapce. Hovořil nám o kráse kněžství, o životě v semináři, učil nás a rád si s námi také zahrál a pobavil nás. Během devíti let jeho působení odešlo na teologii šest hochů a ze všech se stali dobří kněží. Po devíti letech byl přeložen. Přišel jiný kněz, učený, dobrý, bez zájmu o mládež. Výsledek? Za 38 let jeho působení ani jedno povolání“.
Město Lu je maličkým městem v severní Itálii. Toto místo by zůstalo zcela neznámé, kdyby zde několik matek za časů Dona Boska neudělalo velké rozhodnutí. Nebyla kněžská povolání. Zdejší matky se rozhodly, že se budou scházet každé úterý na adoraci před Nejsvětější svátostí pod vedením svého faráře Mons. Alessandra Canora a budou se modlit za povolání. Každou první neděli přijímaly Eucharistii na tento úmysl. Po mši se všechny matky modlily a prosily o kněžská povolání. Díky této aktivitě se šířil v rodinách pokojný a radostný život, kde děti mohly včas rozeznat své povolání. Výsledek? Z tohoto malého místa vzešlo za 150 roků 323 duchovních povolání: 152 kněží, 171 řeholnic pro 41 různých kongregací. V některých rodinách byla tři i čtyři povolání. Nejznámější je příklad rodiny Rinaldiů. Z této rodiny Pán povolal šest synů. Dvě dcery se staly salesiánkami FMA, odešly do San Dominga a staly se z nich odvážné misionářky. Pět synů se stalo salesiány. Nejznámější z nich je Filip Rinaldi, třetí nástupce Dona Boska, kterého Jan Pavel II. prohlásil 29. dubna 1990 za blahoslaveného.
Filip Rinaldi vzpomínal na víru své rodiny: Byla to víra, která naučila naše rodiče říkat: Pán nám dal syny a nemůžeme říkat ne, když je volá. – Každých deset let se všichni žijící kněží a řeholnice setkávají v Lu, pro celé město je to velká událost.
Náruč Boží je plně otevřená a štědře rozsévá semena povolání do duší mladých. Ale ubývá těch, kteří by klíčící semena povolání pěstovali.
Berlínský apoštol Dr. Sonnenschein říká ve svých Notizen:
„Nedovedeme si představit život bez obchodníků, řemeslníků a dělníků. Neobejdeme se bez zboží a bez peněz. Ale svět nejsou jen továrny, obchody, zábavní podniky. K nasycení nedostačí jen chléb. Že dovedeme doletět do New Yorku za deset hodin, tím ještě nemáme vyřešeny základní otázky, o nichž se dnes diskutuje stejně vášnivě jako v době pyramid nebo za časů Mojžíše, když vedl svůj lid do země faraonů.
Všechno se nedá vyřešit rychlostí a počítacími stroji. Na světě je dnes více vážných problémů než bývalo. Je dobré, že se lidstvo stále dokonaleji dělí o práci, že se pracuje účelněji. Tím, že jiní vykonali před námi kus práce, my nesmíme skládat ruce v klín. I ty máš vykonat svůj díl. Buduj mosty dle nejnovější techniky a ne po způsobu středověkých lidí. Prozřetelnost tě poslala do tohoto století.
Je důležité zlepšovat hospodářství, hygienu, usnadňovat lidský život. Svět potřebuje dělníky, techniky, neobejde se bez lékařů. Potřebuje i umělce a potřebuje i kněze. Kněze proto, aby duše nehynuly žízní, aby hluk strojů, bláznivé požitky a šílená povrchnost neohlušily duši. Mají napájet lidi z věčných pramenů. Jejich místo je tam, kde jiní nejsou nic platní. Mají být tam, kde oči neosychají od slz, kde se nespí starostmi, kde lidé klesají, chvějí se neklidem, padají únavou, hledají oporu, východisko z krizí, pokoj v duši, setkání s Kristem.
Být knězem, znamená nedat se oslnit světlem, neutonout v blahobytu, neoddat se zábavám. Přivřít oči a srdcem být jinde. Požitkáře a boháče upozorňovat na všednější smysl života. Neustále bořit ohrady, jimiž by se dnešní člověk rád obehnal, aby neviděl bídu a utrpení. Jeho duše je ohrožena tisícerými nebezpečími: nebezpečím zlhostejnění, zpovrchnění, zpozemštění.“
Na světě nebylo nikdy tolik křesťanů jako nyní. Ale na světě nebylo nikdy tolik nekřesťanů jako nyní. Pouze každý třetí člověk je křesťan.
Bůh je Otcem všech lidí. Volá nové nadšence, kteří by dnešnímu lidstvu zvěstovali, že ho má rád a kteří by dnešnímu člověku zprostředkovali přátelství s jeho Synem Ježíšem Kristem.
Bez kněží nejsou vánoce, velikonoce, eucharistie.
Tyto řádky chtějí přinést trochu orientace těm, kteří hledají, váhají a rozhodují se, zda mají odpovědět na Boží volání.
Bůh slíbil lidstvu, že ho nikdy neopustí. V každé době probouzí hlasatele své zvěsti o smyslu života a o spáse.
Životním omylem by bylo, kdyby volal i tebe a ty jsi zůstal hluchý.
„Mějme odvahu nabízet mladým zasvěcené salesiánské povolání.“
Pascual Chávez Villanueva, bývalý hlavní představený SDB
