14 dní dobrovolníkem na belgickém hřišti
Shon ze zkoušek, dojet domů, přebalit a ráno zase na vlak do Prahy, tentokrát ne kvůli škole a kvůli začínajícím prázdninám…. v Belgii… na hřišti….
V rámci dobrovolnického programu Rinaldi jsem se rozhodla jet jako animátor do Belgie, netušila jsem ale, že stejnou věc udělala kámoška Terka. Potvrzení o účasti dorazilo a my k našemu nekonečnému nadšení zjistily, že nás čeká společné letní dobrodružství v Belgii.
V pátek 28.6. jsme s Terkou v Praze na letišti prošli úspěšně všemi kontrolami a po hodinu a čtvrt trvajícím letu jsme se ocitly v zemi zaslíbené čokoládě, hranolkům, pivu a Šmoulům. Vlakem do městečka Halle jsme jeli již se Španělskou skupinkou dobrovolníků a
v Halle nás očekávali Belgičtí moni’s (jinak se animátorům v Belgii neřekne). Ti se o nás starali během třech víkendů, které jsme trávili dohromady s ostatními mezinárodními dobrovolníky ze Španělska, Malty, Německa a Slovenska. Mimochodem na uvítanou jsme dostali Belgickou čokoládu, už v tu chvíli nám bylo jasné, co bude plnit naše kufry na cestě domů.
První víkend nás čekal na hřišti v Halle, spaní ve velké tělocvičně, Belgické silné skutečně bramborové hranolky, informace o hřištích a taky pokus o zvládnutí základních slov v chrochtavé Dutch. Neděle přišla rychle, ostatní dobrovolníci odjeli na svá hřiště a my a další dva Němečtí dobrovolníci - Vincent a Julie jsme zůstali v Halle. Během školního roku je toto místo školou pro 3000 studentů. Vzdělávací institut Dona Bosko je skutečně velký, malé hřiště, velké hřiště, velké pískoviště, les, fotbalové hřiště za lesem a areál mateřské školky. To hlavní se ovšem odehrává v místnosti nazvané Mierrenest v překladu mraveniště. Na jedné straně počítače pro agendu na straně druhé místo pro animátory – materiály, pomůcky, tuny kostýmů, dostatek pití a jídla na obědy a hlavně velká černá tabule s rozpisem služeb.
Přišlo pondělí a s ním první zapojení do chodu speelplein, 300 dětí mluvících neznámým jazykem se v devět hodin rozeběhlo po celém areálu. Dohlížet na bezpečnost dětí, organizovat hry, vymýšlet aktivity. V poledne oběd, po něm následuje odpolední část. Volný program je přerušen společnou for
mací – zpíváním písniček s dětmi, tančením společného tance léta.(Tu písničku pak slyšíte v uších furt.) Odpoledne se hrají scénky na téma chráníme naši planetu. Dvakrát za den je nabídka animací – větších předem připravených her pro děti. Dvě skupinky dětí jsou mimo – 3-6 let jsou batolata v areálu mat. školky a 13+ mají také svůj program.
Den za dnem letí, legrace přibývá, naše komunikační schopnosti se zlepšují a po odpočinkovém víkendu u moře v Oostende přichází druhý týden.
Druhý týden byl ve znamení Vakancy restaurant – místní dobrovolníci uvařili spoustu jídla a připravili skutečnou restauraci pro místní a rodiče dětí, výtěžek šel na potřeby hřiště. Od pondělka do středy vrcholily přípravy a ve čtvrtek večer to vypuklo, přišlo okolo 350 lidí, atmosféra byla úžasná, ale bohužel to byl to náš poslední večer v Halle.
Po dvou týdnech plných zážitků, nových přátel, nových zkušeností přichází poslední ráno na hřišti… …všechno je naposledy, odpoledne se s námi loučí děti, večer animátoři a slzy tečou proudem.
Po hodnotící sobotě a večeru na místním festivalu na nás všechny padá melancholie, všichni postupně odjíždí na letiště nebo na vlak, loučení s našimi spoludobrovolníky z ostatních zemí a zvlášť s těmi z Německa se neobejde bez dalších slz. Po procházce Bruselem sedáme na večerní letadlo, bohatší o mnoho přátel, vzpomínek a těžší o několik kilo čokolády a speculosy dosedáme nad osvětlenou Prahu.
Danku well Belgie…
Aktéři – Anežka Kopecká a Terka Lišková
Pár fotek z akce můžete najít zde.
