Hřiště, které se mi dostalo pod kůži

Hřiště, které se mi dostalo pod kůži
20. července 2011

V rámci programu Rinaldi - Poznej Evropu jinak! byly vyslány dvě dobrovolnice od 1. - 17. července 2011 do Belgie. Pracovaly zde na příměstském táboře pro děti.

Třista dětí sedí před lavičkami, které ohraničují jeviště. Napjatě pozorují, jak se jejich
oblíbení hrdinové dostávají do světa hraček. Taky se dívám, ale na rozdíl od dětí nerozumím
jazyku, v jakém se vystoupení odehrává. Vím však jistě, že bylo připravováno s obrovským nadšením a zápalem. Jinak to tady totiž nikdy není. Tohle představení je jen zlomkem programu, který tyto děti mohou každý den absolvovat.
 
Ráno je rodiče přivedou a až do pozdního odpoledne zde jejich potomci mohou dovádět na houpačkách, skluzavkách, lanové dráze, šlapacích autíčcích, dřevěném hradu, pirátské lodi, fotbalovém hřišti atd. Pokud chtějí, mohou se učit něco vařit, tancovat, trénovat akrobacii či kreslit. Celkem čtyřicet vedoucích se neustále pohybuje mezi dětmi, zapojuje se do jejich her, či pomáhá, kde je třeba. A každodenně, pro všechny věkové kategorie zvlášt, pořádají po poledni velkou dvouhodinovou hru. 
 
Pro děti splněný sen, pro nás vedoucí pořádná fuška. Jen co děti večer zmizí, musíme ještě uklidit rekvizity, kostýmy a veškerý použitý materiál a po krátkém společném ztišení se opět vrhnout do práce. Je třeba zhodnotit, jak proběhl dnešek, a naplánovat den plný aktivit na zítra. Když je hotovo, čeká nás večeře a půjdeme hrát hry, ze kterých si odneseme ještě o pár modřin navíc, protože tady se hraje pořádně a menší potyčka je součástí každé hry.
 
Na všechno potřebné je na nástěnce seznam, na vše se dohlíží, vše klape jak má. Čekali byste leccos, jen ne to, že hlavním vedoucím tohoto obrovského kolosu je kluk, kterému je čerstvých dvacet let a jeho kolegyně je nanejvýš o nějaký ten rok starší. I většina ostatních "monis" - jak se tady animátorům říká, má kolem šestnácti a sedmnácti let. Lidé přes dvacet jsou tady spíše vyjímkou. 
 
Tomuto saleziánskému belgickému zázraku se říká "speelplein", tedy v překladu hřiště. Letos v červenci jsem měla tu čest se ho na dva týdny spolu s další českou dobrovolnicí  zúčastnit. A byl to čas strávený nad očekávání dobře. Navíc jsem si odsud odvezla také spoustu naděje, že pokud se najde pár lidí, kteří skutečně mají zájem, dokáží společně měnit svět.
 
Napsala dobrovolnice Klára Saňková
 
Na fotografie je možné se podívat zde.
 
Další informace o programu Rinaldi archiv.sadba.org/rinaldi

stat se dobrovolnikem

NOVĚ: naše videa

Desítky zajímavých videí pro vás.

 

Pomáhejte s námi

Staňte se členem Klubu přátel a pomáhejte s námi!

  • 700 rupií (260 Kč) - měsíc života dítěte v internátu v Golaghatu (Indie)
  • 50 000 kožských franků (1000 Kč) - snídaně na týden pro 90 dětí v internátu Bakanja (DR Kongo)
  • 30 bulharských levů (400 Kč) - 40 cihel na stavbu školy ve Staré Zagoře (Bulharsko)

Registrujte se ZDE .....

... a pomáhejte s námi!

čra_small

mvcr-logo

Srdečně děkujeme za podporu!