Nice to meet you(th)
Nejlepší akce. Nezapomenutelné zážitky. Noví kamarádi. Adrenalin. Smích. Zábava. Mezikulturni vzdělávání. Bláznivé fotky. Originální hry…
Tak, ale i více slovy by se dala charakterizovat akce „Nice to meet you(th)“, která proběhla na konci června, přesněji 19.7.- 26.7. 2009, v Německu v salesiánském centru Benediktbeuern.
A co se to vlastně konalo za akci? Tato mise byla pro animátory, kteří chtějí pomáhat v budoucnu na mezinárodním poli. Z každé země tam jelo pět dobrovolníků a celkem se nás tam sešlo devět zemí… Proto jsem si nemohla tuto akci nechat ujit :-)
I když to nebyla moje první mezinárodní akce, i přesto jsem se bála. Jací tam budou ostatní dobrovolníci? Nebude to souboj kultur? A co dorozumívání? Dokáži se domluvit, i když moje jazykové znalosti nejsou nejlepší?
Kladla jsem si řadu otázek, ale moje obavy byly částečně rozptýleny – vždyť nás jelo víc Čechů, tak čeho se obávat?
První seznamování bylo trošku rozpačité, ale hned první večer, v neděli, jsme se tak sblížili, že bychom si řekli, že se známe odjakživa. Tento náš pocit se v průběhu celého týdne stupňoval.
A jaký byl program? Rozmanitý! Po seznamovacích hrách nastoupily aktivity, které si připravila každá země. Tak jsme mohli ozkoušet hry ze západu a jedno měly všechno společně – na nedostatek dotyků jsme si nemohli stěžovat. :-) Inu, kontaktní hry, které boří bariéry mezi lidmi. Dále jsme mohli strávit den na raftech, na krásné modré řece, která se klikatí mezi tajemnými horami. Dalo by se říct, že to mohla být teoreticky klidná plavba, vždyť stupeň obtížnosti byl mezi jedničkou a dvojkou, ale když se přiblíží nepřátelský raft, celý vás zmáchá a sebere vám několik pasažérů, to se musí potom člověk mít na pozoru, aby plavbu přežil. Také jsme mohli ochutnat tvoření nových her, načerpat inspiraci ze zážitků či zjistit, jak se chováme ve vypjatých situací či diskutovat o tom, jak to vypadá u nás u salesiánu či jaké máme hodnoty. Nebo si vyzkoušet i různé workshopy jako hraní na černém pozadí, tancování, hudbu či improvizaci.
Jeden večer jsme měli zaměřený na mezikulturní poznávání jídel. Popravdě řečeno, jídla tam bylo méně než pití, ale mohli jsme ochutnat vídeňský dort, Mozartovy kuličky, belgickou čokoládu, polské perníčky, sušenky z malty, anglické krekry či španělské víno, anglické a belgické pivo, skotskou whisky…
Abychom také využili toho, že se nacházíme blízko Mnichova, jeden den jsme tam zavítali. Mohli jsme si tak prohlédnout náměstí Marienplatz s novou a starou radnicí či Englischer Garten s Chinesischr Turm.
Ráno a večer byly zakončeny zamyšlením, které si připravovaly jednotlivé země. Mohli jsme tak vyslechnout příběhy, zazpívat si, napsat ostatním něco hezkého či se dohromady pomodlit otčenáš v devíti jazycích.
Týden uběhl jako voda a nastalo bolestné loučení. I když bylo loučení těžké, věděli jsme, že díky moderní technice si můžeme kdykoli psát a že snad příští rok se všichni sejdeme, jelikož na tento kurz navazují ještě další dvě školení...
