Seminář „Enhancing volunteer mobility“ v Belgii
Od 13.-16. 10. 2011 se v rámci Don Bosco Youth-Net (DBYN) konal seminář o podpoře dobrovolnických výměn a také oslava 10-ti let existence DBYN.
Ve čtvrtek odpoledne jsme se sešli na autobusovém nádraží na Florenci - Tomáš, Maruška a já. Od Bruselu nás dělilo už jen dvanáct hodin strávených v autobuse. I ty nakonec utekly celkem rychle – možná díky filmům, povídání nebo spánku, který nás čas od času přepadl… Autobus nás vyplivnul v 6 ráno v centru Bruselu. Před odjezdem vlaku jsme měli ještě půl hodiny a tak jsme stihli prohlédnout si krásně nasvícenou tichou monumentální katedrálu – bez turistů, bez lidí…
K salesiánům jsme dorazili ještě za tmy a dokonce jsme to stihli tak brzo, že nám ještě před snídaní zbyla hodina na dospání. Každý jsme dostali svůj vlastní pokoj – Tomáš měl nejlepší 222 - „tů-tů-tů“. Po snídani nás čekalo krátké ranní zamyšlení, seznamovací hry a potom spoustu zajímavých diskuzí a přednášek o dobrovolnictví proložených bezva minihrami.
V sobotu dopoledne se konal „Exchange market“ – čas na představení všemožných 
akcí, které každá země plánuje, pozvání zahraničních dobrovolníků. SADBA například lákala vedoucí na česko-anglickou chaloupku INLINE, která se bude konat v létě již po páté. Odpoledne se slavilo velké výročí – 10 let od založení Don Bosko Youth Net. Hrozně moc se mi líbila anglická mše se super kázáním a awesome multilanguage (anglicko-německo-holandsko-španělsko-česko-slovensko-italsko-slovinsko-polským) Otčenášem. A po mši? Následovala party - prohlédli jsme si výstavy jednotlivých organizací, ochutnali belgické pivo a skvěle se zasmáli. Povídali a blbli jsme až dlouho do rána.
V neděli dopoledne náš pak čekalo balení a úklid. Na odpoledne jsme měli naplánovanou prohlídku Bruselu – zastavili jsme se u stánku UNICEF a dostali jako dárek křídu, potom jsme si šli prohlédnout slavného malého čůrajícího chlapečka (je fakt malý), náměstí a katedrálu-tentokrát ve dne. Také jsme vylezli na provizorní rozhlednu, na kterou si každý povinně musel vzít helmu. Když se nám podařilo vyšplhat na úplný vrchol, překvapil nás suchý strom ověšený reproduktory vyprávějící patetickým hlasem příběh města. A také bezvadný výhled. Belgičan Stijn nám potom také ukázal krásnou belgickou kavárnu, kde jsme se jako správní Češi zásobili pivními podtácky na památku (a zjistili, že Němci nejsou jinačí). Ke kávě tu dávali bezvadné belgické čokolády s multifunkčním využitím – jejich obaly nás zabavili ještě na dlouhou dobu – skládali jsme z nich origami. Před odjezdem jsme se šli podívat ještě do parku na královskou „kancelář“. Potom už nastal čas loučení a my nasedli do autobusu směr Praha.
Napsala Anička Dejmková
