Nezištnost
Rukama Dona Boska prošly miliony, ale jeho srdce se nepřipoutalo na nic.
Z knihy "Mohli jiní, mohly jiné ..."
Dalším předpokladem pro kněžství a pro zasvěcený život Bohu je nezištnost.
Svatý Pavel v listu Timoteovi říká: „Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnohá trápení“ (1 Tim 6,8n).
Kéž by tato slova byla i naší směrnicí.
Na knězi se hned pozná, zda je ziskuchtivý nebo nenáročný, zda je ctižádostivý nebo skromný, nebo dělník, který za svou práci žádá jen nezbytné k životu nebo takový, který si ze zaměstnání udělal zdroj blahobytu.
Kdo je lakomý, kdo se nerad dělí, kdo nerad druhému pomáhá skutkem, kdo není pohostinný, budí vážné pochybnosti o svém povolání, protože je tu vážný kaz v jeho lidském projevu.
Proto mezi předsevzetími do kněžského nebo zasvěceného života by neměla chybět
velkorysá nezištnost.
Některý kněz je ochoten vzít jakoukoliv funkci, jestliže s ní je spojena větší odměna, ale nikdy si nenajde chvíli, aby si sedl do zpovědnice. Evangelium staví jako protiklad dobrého pastýře ničemného nájemníka, kterému vůbec nezáleží na stádu.
Donu Boskovi nabízeli během života profesorské katedry, skvěle zajištěnou existenci ve službách bohatých, církevní hodnosti, ale vždy odolal a řekl: Na tato místa najdete dost zájemců, ale druhý Don Bosco, který by se věnoval opuštěné mládeži zatím tady není. – Jeho rukama prošly během života miliony, ale jeho srdce se nepřipoutalo na nic.
Svatý František Saleský říká, že jde o to, abychom měli bosé srdce, ne bosé nohy. Peníze budou tedy v našem životě pouze prostředkem ke konání dobra, ne cílem k pohodlnému životu.
Když Jan Bosco odcházel studovat teologii, řekla mu jeho matka: „Byl u mne pan farář a žádal mě, abych ti rozmluvila rozhodnutí stát se řeholním knězem kvůli mému stáří. Nic od tebe nechci. Chudá jsem se narodila, v chudobě jsem žila a chudá chci zemřít. A ujišťuji tě, že kdybys jako kněz zbohatnul, nikdy nepřekročím práh tvého domu“.
Ještě dnes si udělej předsevzetí, že se nenecháš svést žádostivostí po penězích a že jednou z charakteristik tvého života bude chudoba.
Svatý Bernard vyčítá bohatým kněžím: „Nebylo pro vás lépe zachovat si čest a pohrdnout bohatstvím, o které jste při smrti tak žalostně přišli? Nebylo lépe raději je podstoupit Kristu než smrti? Jak to, že jste nepochopili, že si nic nemůžete odnést do věčného života, jako jste si nic nepřinesli na tento svět“. (Listy 1O3).
Kompendium katechismu katolické církve, článek 520 říká: „Láska k chudým se inspiruje evangeliem blahoslavenství a Ježíšovým příkladem v jeho stálé pozornosti k chudým. Ježíš řekl: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40). Láska k chudým se uskutečňuje úsilím směřujícím proti hmotné chudobě a také proti četným formám kulturní, mravní a náboženské chudoby. Skutky duchovního i tělesného milosrdenství a četné dobročinné instituce vzniklé během staletí jsou konkrétním svědectvím přednostní lásky k chudým, která charakterizuje Ježíšovy učedníky.“
A článek 532: „Ježíš žádá od svých učedníků, aby mu dávali přednost přede vším a přede všemi. Odpoutanost od bohatství – podle ducha evangelijní chudoby – a odevzdanost do Boží prozřetelnosti, která nás zbavuje obav ze zítřka, připravují blahoslavenství „chudých v duchu, neboť jejich je nebeské království“ (Mt 5,3).
V encyklice o kněžství říká Pius XI., že kněz musí být zrovna tak nezištný jako čistý, poněvadž na tomto světě, kde se všechno kupuje a prodává, musí být příkladem muže, který vůbec nedbá o pozemské zisky, který dbá o duše, ne o peníze. Pouze potom bude věrohodně hlásat Kristovo: „Neukládejte si poklady, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Mt 6,19n).
