O salesiánech jsem nevěděl nic
Svedla mne exotika.
Inspirující příklad P. Františka Míše z knihy "Mohli jiní, mohly jiné ..."
Do prvé řady tvůrců českého salesiánského díla, hned za P. Ignáce Stuchlého, za kardinála Štěpána Trochtu, za P. Antonína Dvořáka patří P. FRANTIŠEK MÍŠA. Když slavil v roce 1993 osmdesátileté jubileum, odpověděl do Salesiánské rodiny (6/1992) několik dotazů.
„Ve dvanácti letech jsem odjel s jinými hochy z různých krajů Moravy do italského alpského městečka Perosa Argentina nedaleko Turína. O salesiánech jsem nevěděl nic. Když jsem v roce 1925 uslyšel, že někteří moji spolužáci odjíždějí do Itálie, svedla mne exotika. Také jsem zatoužil dostat se do ciziny, k moři, do Alp, do země, kde rostou pomeranče, a kdovíco ještě jiného. Řekl jsem: Jedu taky! Teprve později jsem ocenil moudrost rodičů. Souhlasili. Cesta a způsoby, jakými volá Bůh, jsou velmi rozmanité.
„V Perose Argentině jsem pod vedením P. Ignáce Stuchlého dělal nižší gymnázium, pak noviciát blízko Turína, pak dva roky lycea, tj. vyšší gymnázium. V letech 1936-1940 jsem studoval v Římě teologii na jezuitské univerzitě Gregoriana, v letech 1946-1948 jsem studoval Písmo svaté na Biblickém ústavu v Římě. Tím je vysvětlen můj vřelý vztah k Itálii. Prožil jsem tam nejkrásnější roky svého salesiánského mládí.
„P. Ignác Stuchlý, první český salesián, dovedl ukládat úkoly, které nebyly vždy snadné. Vyžadoval poslušnost často obtížnou, ale způsobem tak laskavým, že bylo nemožné odporovat nebo neposlechnout. Stačil jeho úsměv, jeho poklepání na rameno, slůvko odvahy a šlo se na to.
„U mládeže nejvíce oceňuji touhu a schopnost obětovat se pro druhé a pro Boží království. A naopak se mi nelíbí nepochopení opravdové svobody. U hocha nejvíce oceňuji odvahu do života a zápal pro ideály, které pokládá za správné.
„Nejčastější příčinou nezájmu mládeže o duchovní život je podle mé zkušenosti vliv celého prostředí a pak nedostatek schopných učitelů a vůdců, kteří by do něj uváděli a zasvěcovali.
„Jako salesián jsem se cítil šťastný stále a vždy. Mým životním heslem byla rada Dona Boska: „Niente ti turbi - Ničím se nedej vyvést z míry! Mým vzorem se stal italský salesián Cojazzi, vychovatel blahoslaveného Pier Giorgia Frassatiho. Byl mým profesorem na lyceu. Byl kněz, vychovatel, sportovec, vůdce mládeže, mužný přítel všech.
„Na Donu Boskovi se mi nejvíce líbila jeho schopnost chápat dobu a umění přizpůsobit se jejím potřebám a konkrétním okolnostem.
„Můj život nejvíce ovlivnila Bible. Vyplývalo to přirozeně z mého povolání a studia. Doporučuji číst Bibli denně, málo, o čteném déle uvažovat. Úvahy pohnou ke studiu Písma.
„V životě mě nejvíce sílilo vědomí, že plním Boží vůli.
„Jaká byla nejdramatičtější chvíle mého života? Nebylo dramat. Všechny dny byly sváteční, některé méně, některé více. V řeholním salesiánském životě nemohou přece existovat všední dny.
„Když se setkávám s mládeží, doporučuji: Gaudete in Domino – Radujte se v Pánu, a další, co obsahuje salesiánská epištola svatého Pavla Filipským ve čtvrté kapitole.
„Rodiče podle mého zdání si dnes neuvědomují, že jsou zde pro děti, že mají mít pro ně čas, že je mají vychovávat, ne jim posluhovat. Vychovávejme rodiče!“
Poznámka: P. František Dominus Míša se narodil 5.1.1913 v Polešovicích. Na kněze byl vysvěcen 17.12.1939. Za komunistické totality byl v letech 1969-1981 provinciálem. Zemřel 3.3.2005 v Hradci Králové. Pohřben je v Polešovicích.
