Povaha
Povaha je to drahokam v syrovém tvaru. Na nás záleží, jak jej opracujeme a jaký z něj učiníme klenot.
Z knihy "Mohli jiní, mohly jiné ..."
Povahu si přinášíme na tento svět, je to dar Boží, nezávisí na naší vůli. Povahu můžeme ukáznit, opravit, zušlechtit, ne však změnit. Je to drahokam v syrovém tvaru. Na nás záleží, jak jej opracujeme a jaký z něj učiníme klenot. Může jednou mít ojedinělou hodnotu, můžeme jej také zkazit.
Známkou povolání pro zasvěcený život může být dobrá povaha. Některé povahy nejsou vhodné pro tuto cestu. Kdo je arogantní, kdo každému hned vynadá, kdo nedovede odpouštět, kdo se s nikým nesnese, kdo je líný a hledá jen pohodlí a blahobytný život, ten bude stěží šiřitelem dobra.
Ježíš se přirovnává k beránkovi. Říká si dobrý pastýř. Vybízí nás, abychom se od něho naučili pokoře a tichosti. Blahoslaví tiché a pokojné. Mlčí, když jej urážejí, neospravedlňuje se, když jej pomlouvají. Když umírá odpouští a žehná. Proto svatý Pavel píše Timoteovi: „Ty, muži Boží, usiluj o lásku, trpělivost a tichost.“ (1 Tim 6,11). A dodává, že služebník Boží se nemá hádat, nýbrž má být v každé situaci přívětivý (1 Tim 2,24).
Zlostný, prudký, mstivý a líný kněz nebude nikdy dobrým pastýřem stáda. Takový nebude všechny přitahovat ke Kristu, spíše naopak. Především se mu bude vyhýbat mládež. Lidská srdce se získávají, uchvacují, ovládají dobrotou, vlídností a radostností.
Lidé, kteří se sešli se svatým Františkem Saleským si říkali: Jak musí být dobrý Bůh, když už František je tak dobrý!
Zasvěcená společenství nepřijímají žadatele vzdorovité, neposlušné, nesnášející dialog, neschopné spolupráce. Dnes se neužívají církevní tresty, představení nejsou šéfy, ale otci a staršími bratry. Z těžkých povah se nikdy nepodaří vytvořit společenství milujících se bratří.
Církev dodnes trpí a v minulosti trpěla pro odbojnost a tvrdost u těch, u nichž oprávněně čekala pomoc a oporu, život podle Ježíšova příkladu: „Stále konám to, co se mu líbí“ (Jn 8,29). Kousavá kritika zabila mnoho vzácných akcí.
V Exodu říká Duch svatý skrze Mojžíše: „Vaše reptání není proti nám, ale proti Hospodinu“ (Ex 16,8). A svatý Pavel: „Žádáme vás, bratři: kárejte lidi nespořádané, dodávejte odvahy malomyslným, ujímejte se slabých, buďte trpěliví vůči všem. Hleďte ať nikdo neoplácí nikomu zlé za zlé, ale usilujte vždycky o dobro mezi sebou i ke všem“ (1 Sol 5,12n).
Studuj tedy svou povahu a odstraňuj povahové kazy denním zpytováním svědomí, obnovovanými předsevzetími a častou modlitbou. Jestliže budeš na sobě pracovat, dá se mnoho změnit. Církevní dějiny prozrazují, že nebylo prudšího a ohnivějšího muže nad svatého Jeronýma. A přemohla jej láska, trpělivost a pokora svatého Augustina.
Když se zamýšlel Don Bosco nad budoucností svého díla, která se ukazovala velice slibná, protože již měl skoro sto domů pro mládež a skoro tisíc salesiánů a spolupracovníků, hledal příčiny, které by mohly být jeho zkázou. Přišel k tomuto závěru: „Naše společenství a naše dílo by mohlo rozhlodat pět červotočů. Jsou to: touha po reformách, osobní egoismus, reptání, zanedbávání povinností a zapomínání na to, že pracujeme pro Boha. Chraňme se tedy touhy po reformách, zachovávejme svá pravidla a nelámejme si hlavu, jak je zlepšit a zreformovat. Náš velký dobrodinec Pius IX. říká, že jedině tak bude naše společnost stále vzkvétat. Zříkejme se osobního egoismu, nehledejme osobní výhody, nýbrž pracujme pro dobro celého společenství. Mějme se navzájem rádi, pomáhejme si radou, modlitbou, starejme se o dobré jméno jeden druhého s vědomím, že je to vzácné jmění všech.“
Svatý Alfons přijal na opětovné prosby do kongregace člověka s velikými dary ducha. Byl však pyšný a neústupný. Alfons draze doplatil na tuto povolnost. Nový člen zasel nesvár do jeho domů, vytvořil novou frakci a taktak nezdeformoval ducha mladé kongregace. Pak vystoupil. Alfonsovi připravil největší životní trápení.
Studuj tedy svou povahu a usiluj, aby byla ryzí, dobrá, přátelská, čestná, veselá, ochotná vždy s láskou hledat dobro druhých.
Pouhá chůze bez cíle nikam nevede. Záležitost, o kterou se nestaráme, neskončí úspěšně.
Proto:
a) nauč se přemýšlet
protože mnoho lidí neví, nač myslí. Jsou v moci ustavičné roztržitosti při modlitbě, práci, studiu. Nedostatkem soustředěnosti se vyplýtvá mnoho energie. Král tvorstva má umět ovládat vlastní myšlení. Úspěch studia i účinnost naší modlitby jsou závislé na hodnotě našeho soustředění. I celý náš duchovní život musí mít svůj řád, který sleduje náš rozum.
b) převychovávej vůli
Lacordaire říká: „Kdo objeví závratné tajemství chtění, rychle se dostane do čela všech, i kdyby byl dnes poslední.“ Největším nepřítelem chtění je nerozhodnost. Co dovede obětovat kosmonaut, vědec, sportovec, aby dosáhl cíle! Chtít, protože není jiné pomoci, je chtění otroka. Chtít, protože to nic nestojí nebo jít za tím, co se mi líbí nebo za čím mě táhne pud, vášně – je chtít jako zvíře. Chtít i když to něco stojí a že tím dokáži a projevím lásku k Bohu a k bližnímu je chtění hrdiny.
c) převychovávej city
I když vedou do propasti mnoho lidí defekty myšlení, přesto nejvíce tragedií duševních zaviňuje nezvládnutá citovost. Jestliže psychika poslouchá vůli, je vše v rovnováze jako v planetárním systému. Jestliže nás ovládá nějaký nezřízený cit, náklonnost, skrupule, strach, fobie, nastává disharmonie celého života.
Při analýze chorob jedné nemocnice bylo zjištěno, že 96% pacientů se zažívacími potížemi nedovedlo krotit svůj hněv, 75% žilo v malomyslnosti, 68% s výčitkami svědomí.
Ignác Lepp tvrdí, že každé onemocnění je psychosomatické, tj. značně se zlepší, jestliže se zlepší psychický stav. Jestliže se nás něco příliš dotýká, je to tím, že tomu přikládáme větší důležitost než je zapotřebí.
Citovost je síla velice prospěšná, jestliže ji řídí rozum. Je to však síla anarchistická jako pára v lokomotivě. Dobře slouží, jestliže funguje ovládací systém.
Neříkej: chci to, protože se mi to líbí. Rovněž nejezdíš jen v nových tramvajích, protože se ti líbí, ale sleduješ směry, kam se chceš dostat. Řiďme svou citovost, nerozhodujme nic pod vlivem nálady, ve chvílích skleslosti, únavy, smutku, neútěchy, zklamání, vášně. V takových chvílích neměňme dřívější rozhodnutí. V husté mlze se nedá najít orientace.
V paláci citovosti jsou nádherné salony optimismu, naděje, radosti, odvahy, veselosti, ale i temná sklepení skleslosti, smutku, trpitelství, hněvu, resignace. Paní domu – vůle – má znát všechny objekty, ale nemá se všude zastavovat.
Abychom si zachovali psychickou rovnováhu, vyjevujeme duchovnímu vůdci především tyto čtyři potíže:
a) činy, které tíží naše svědomí pro svou morální odpovědnost,
b) pochybnosti, úzkosti a pokušení ke zlému, které nedovedeme sami rozřešit,
c) nerozhodnost v důležitých situacích, které v nás vytváří napětí,
d) strach, neklid, smutek, který nedovedeme překonat.
František Saleský říká: „Každé ráno disponuj duši, aby měla klidný den. Důvěřuj, buď trpělivý, snaž se a získáš ducha pokoje a mírnosti“. Nejkrásnější a hrdinská je ctnost, která se usmívá.
Z řečeného vyplývá pět povinností pro každý den:
a) setkání s Bohem - modlitba a eucharistie
b) obohacovat inteligenci - denně se něčím obohatit
c) posilovat vůli - aspoň jedno gesto lásky denně
d) kontrolovat srdce - zpytování svědomí vyžadoval již pohan Pythagoras.
Probouzej lásku k ušlechtilým ideálům.
e) posiluj tělo - jídlem (aspoň třikrát denně), kázní (osobní čistota, studená voda),
odpočinkem (spát denně cca sedm hodin), pohybem (manuální prací, cvičením).
Sedm lékařů, kteří jsou vždy k dispozici:
Kristus, veselost, odpočinek, pohyb, slunce, voda, dieta.
Několik zásad:
Age, quod agis – zabývej se vždy jen jednou činností
Poznej sebe – i pomocí zkušených
Mysli vždy jen na jednu věc
Strach a fantazie má velké oči
Potírej pesimismus a trpitelství
Buď stále zaměstnán (Wasmann na dně deprese začíná studovat život mravenců a stal
se vědcem).
Veselost a optimismus – Alkoholem se trápení neutopí, pouze zavlaží.
Per angusta ad astra! - K velikosti se jde přes nesnáze.
Patientia opus perfectum habet – Tajemství dokonalosti je v trpělivosti.
Své starosti i budoucnost svěř nejlepšímu příteli – Kristu.
Měj ideál! Ideály činí z lidí hrdiny a světce. Krize znamenají umírání ideálů.
