Svět zachrání pouze láska
Dne 13. ledna 1915 postihlo Severní Itálii ničivé zemětřesení. V několika minutách bylo pohřbeno v troskách sesypaných domů mnoho mrtvých. Secondo Tranquilli přežil. Měl patnáct roků. Rodiče i sourozenci zahynuli v troskách domu. Stal se spisovatelem a dny této katastrofy popsal následovně:
Z knihy "Mohli jiní, mohly jiné ..."
„Většina mrtvých zůstala v troskách. Ti, kteří přežili, nalezli útočiště v provizorních útulcích. Jednoho mrazivého rána, po bezesné noci, jsem se stal svědkem dojemné události. Malý zarostlý kněz procházel troskami se skupinou dětí a kluků, kteří ztratili rodiče. Kněz se marně pokoušel najít dopravní prostředek, který by převezl sirotky do jeho útulku v Římě. Železnice byla vyřazena z provozu zemětřesením a jiné prostředky nebyly.
V té chvíli se objevilo a zastavilo pět nebo šest aut. Byl to pan král s doprovodem. Vystoupili a šli se přesvědčit o velikosti katastrofy. Neznámý kněz se přiblížil k řidiči jednoho auta a pokoušel se ho přesvědčit, aby odvezl opuštěné děti. Ale karabiniéři, kteří hlídali vozy, nechtěli a asi ani nemohli něco podobného dovolit. Domlouvání bylo stále hlasitější. Vzbudilo pozornost mocnáře.
Kněz mu šel vstříc a s kloboukem v ruce ho prosil, aby mu dovolil jedním vozem převézt zdejší strádající sirotky do Říma, kde má možnost se o ně postarat. Král dovolil. Byl jsem mezi těmi, kdo pozorovali s napětím i obdivem tuto scénu. Když kněz odjel s dětmi, tázal jsem se přítomných lidí:
„Kdo je ten kněz?“
Jedna babička, která mu také svěřila svého vnoučka, odpověděla:
„Jmenuje se Don Orione. Tady ho nikdo nezná.“
Když mu bylo třináct, vážně onemocněl. I rodiče přestávali doufat, že přežije. Nezemřel. Když mu bylo čtrnáct, řekl mu jeho pan farář:
„Mám pro tebe dobrou zprávu: Pokud se budeš cítit dobře, tak tě na podzim přijme Don Bosco v Turínu mezi své studenty.“
Don Bosco byl v těch letech velice známou osobností. Otevřel pro opuštěnou a chudou mládež domovy, školy, dílny, založil kongregaci salesiánů, kteří už tehdy působili v celém světě. V té době měl už přes sedmdesát roků.
Luigi toho věděl o Donu Boskovi hodně a byl šťastný, že se bude moci s ním setkat. Do Turína přišel v roce 1886. Když vstoupil do Valdoka, byl překvapen velký hřištěm, na kterém dovádělo čtyři sta kluků. Zde prožil tři roky. Nazval je „nejšťastnějším obdobím“ celého života. Toužil se u Dona Boska vyzpovídat. Ten zpovídal v té době pouze některé salesiány a studenty z posledních ročníků. Podařilo se mu to. Na zpověď se pořádně připravoval. Ve vzpomínkách popsal událost následovně:
„Zpytováním svědomí jsem vyplnil tři sešity. Abych nic nezapomněl, prošel jsem všechna dostupná zpytování. Všechno jsem opisoval, vším jsem se cítil vinen. Jedině na otázku: jestli jsem někoho zabil, jsem s jistotou odpověděl: nikoho. Pak jsem se s obavou a se sešity v ruce dostavil k Donu Boskovi. Myslil jsem si: Co si pomyslí, až mu všechno přečtu? Kleknul jsem si a Don Bosco se na mne usmál:
„Podej mi svoje hříchy“.
Podal jsem mu první sešit. Don Bosco jej vzal do rukou, potěžkal jej a roztrhal.
„Dej mi ostatní“.
I s nimi udělal totéž. Roztrhal je. Byl jsem z jeho počínání docela vyveden z míry. Ale pak jsem si vzpomněl: Don Bosco umí číst i ve svědomí. Proto nepotřebuje, abych mu všechno četl. Pak mě řekl:
„Právě jsi vykonal zpověď. Nikdy už nemysli na to, co jsi napsal do sešitů“ - a usmál se. Na tento úsměv jsem nezapomněl nikdy v životě. Jednoho dne se mě podíval Don Bosco vlídně do očí a řekl:
„Pamatuj, že my dva budeme vždycky přáteli!“
Luigi nikdy nezapomněl na tento slib.
Dne 13. dubna 1895 byl vysvěcen na kněze. Měl 23 roků. Celý život zasvětil opuštěným dětem, postiženým lidem a nemocným. Hned začal shánět spolupracovníky. Věděl, že sám by toho mnoho nezvládl. S dovolením místního biskupa začal vytvářet společenství. Vznikalo Malé dílo Boží prozřetelnosti, kongregace založená Donem Orionem pro službu Bohu skrze lásku k nejpotřebnějším.
Dnes má jeho dílo otevřeny domy s nejrůznějším zaměřením po celém světě. Existuje jich už přes tři sta.
Papež Jan Pavel II. prohlásil Dona Oriona roku 1980 blahoslaveným a 16. května 2004 svatým. Představil ho světu „jako jednu z nejvýznamnějších postav našeho století“.
Don Orione je dnes mezi svatými v Boží slávě, ale jeho dílo pokračuje ve více než třiceti zemích světa v duchu svého zakladatele dle jeho hesla: POUZE LÁSKA ZACHRÁNÍ SVĚT.
