Čistá duše
… nemusím vidět každý film, nemusím sedět každý večer u televize nebo u internetu, nemusím číst každou knihu ...
Z knihy "Mohli jiní, mohly jiné ..."
Bezúhonné mravy
Bůh rád svěřoval velká poslání čistým duším. Čistý jinoch Josef se stal zachráncem celého národa. Čistá vdova Judit zachránila Betulii a její obyvatelstvo. Lvi se nedotkli čistého Daniela. Panic Jan Křtitel podstoupil smrt a mučednictvím vydal svědectví manželské čistotě. Čistý Josef se stal manželem Panny Marie a živitelem a ochráncem Ježíše Krista. Ježíš měl nejraději z apoštolů panice Jana. Čistý Štěpán vidí před smrtí otevřená nebesa a stává se prvým mučedníkem.
Bez čistých mravů není možno stát se knězem.
Zde rozlišujeme:
Jestli jsi dosud nikdy neposkvrnil duši nečistým hříchem, pak máš ten nejzářivější rys sluhů Páně. Svatý Matouš totiž říká, že panicové se podobají andělům v nebi. Bůh má zalíbení v silných duších.
Síla ducha prýští z čistoty – říká kniha Judit. Kniha Sirachovcova říká, že půvab nad půvaby je duše svatá a stydlivá, není čím vyvážit duši zdrženlivou.“ /Sirach 26,19n/
Jestli si uchováš čistotu, pak můžeš závodit ve svatosti se svatým Tomášem Akvinským, Filipem Neri, Alfonsem z Liguori, s Donem Boskem. Bude tím oslaven Bůh i lid Boží – církev.
Možná se ti ale přihodilo, že tvoje mladá duše neunikla žalostnému ztroskotání. Kdo z hříchu povstal, kdo se polepšil, kdo vymýtil ze srdce zlé návyky, i tomu se otevírají brány svatyně.
Vedou k ní dvě cesty: cesta bezúhonnosti a cesta kajícnosti.
Tou druhou přišel Jeroným, Augustin, Tomáš Beket, Kamil z Lellis a další.
Zde nesmíš zapomenout, co říkal Ježíš: Již nehřeš . . . /Jn 8,11/.
„Hle, jsi uzdraven, už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího“. /Jn 5,14/.
Don Bosco říkal: „Kdo nemá odůvodněnou, že bude moci zachovat čistotu, ať nevstupuje.“
Jak poznám, že mám odůvodněnou naději? Své vnitřní a minulé problémy neřeš nikdy sám.
Don Bosco říkal, že pro něj v životě znamenali nejvíce tři lidé: matka, přítel ze studií a zpovědník.
Tvůj zpovědník musí být zároveň přítel tvé duše. Nenos mu jen svoje hříchy, ale ať pozná i tvoje sklony, záliby, návyky, pokušení, tvé klady i zápory, tvou minulost i tvé sny do budoucnosti. Nejde jen o rozhřešení, ale o celoživotní orientaci a věčnou spásu.
Zde právě prověříš, jakou úroveň má tvá láska k povolání, co pro něj dokážeš obětovat. Ježíš nás ujistil, že s ním jsme schopni překonat všechny překážky.
Jestliže poneseš každý den k setkání s Ježíšem při mši svaté čistou duši, pak teprve poznáš, co je to kněžská nebo zasvěcená radost.
Má-li nás provázet čistota celý život, je třeba být dobrými strážci očí, uší, srdce.
David by se nedopustil dvou těžkých zločinů, kdyby nechtěl vidět, co vidět neměl. Dva soudcové žalující Zuzanu by nezhanobili své stáří, kdyby krotili neukázněný zrak. Proto se David modlil, aby měl sílu odvracet zrak od každé marné krásy, proto Ježíš říkal, abychom si vyloupli raději oko, kdyby mělo být příležitostí k hříchu. Proto nemusím vidět každý film, nemusím sedět každý večer u televize nebo u internetu, nemusím číst každou knihu, listovat erotickými časopisy. Rozptýlení budu hledat jen v náročné kultuře.
Když byl Don Bosco již starý, říkal, že během života slyšel mnoho krásných vyprávění a kázání, přečetl mnoho poutavých knih. Ve stáří všechno zapomněl, ale nemravnou větu, kterou slyšel jako chlapec, nezapomněl nikdy.
Ježíš nám proto doporučuje umrtvování. Sám snášel bídu, žízeň, vedro, únavu, lidi a na Kalvárii krutá muka.
„V okamžiku, kdy dopustíme kompromis „tak trochu Boha a tak trochu světa“, budeme „světu“ sympatičtí. Ale ještě jsem nezažil žádného člověka, který by žil s kompromisy a byl přitom šťastný. Víru je třeba vyznat a žít zcela otevřeně a jasně“. (Hans Buob).
Ignác Lepp říká:
„Čistota dává uvolněnou energii do služeb vyšší psychické činnosti. Cudnost kněze nebo žen v řádech má smysl a morální cenu, považujeme-li ji za prostředek k dodání maxima energie pro duchovní život. Nauka církve v tomto ohledu se plně shoduje s poznatky hlubinné psychologie. Kdyby představení požadovali po seminaristech, kněžích a ženách v klášterech ryze materiální cudnost, aniž by se starali o konečný cíl tohoto příkazu, museli bychom v tom spatřovat nebezpečné znetvoření nauky církve.
„Jednotlivec, který si ukládá z jakýchkoliv důvodů zdrženlivost, musí vědět, že unikne neblahým následkům s tím spojenými jen tehdy, jestliže sublimuje uvolněnou energii. Forma této sublimace může být rozdílná podle jednotlivých případů. Intenzivní náboženský život, duše v ní práce, umělecká činnost i sám sport jsou v různém stupni schopny učinit libido prospěšným. Samozřejmě, že i velký závodník na kole, velký umělec i zanícený mystik může být vystaven pohlavním chtíčům, jež se těžko snášejí, protože je téměř nemožné sublimovat všechno libido a vždy zůstává větší či menší část vázána na pohlavní chtíč. Avšak u lidí, o nichž zde mluvíme, sotva dokáže ta nesublimovaná část afektivní energie otřást vnitřní rovnováhou osobnosti. Zdrženlivost v takových případech nepředstavuje žádné skutečné nebezpečí. Ukazuje se spíš, že je mocným faktorem úsilí o vyšší psychickou účinnost. „ (hygiena duše).
Ignác Lepp v knize Psychoanalýza lásky:
„Uvědomí-li si žena a muž, že mezi nimi vzniká přátelství, pak by jim mělo být především jasné, že vroucí duchovní spojenectví je přivede dříve nebo později k tomu, aby hledali i vztah tělesný.
„Stejně jako manželku nebo přítele milujeme umění, veliké ideje, ideály, vědu,
vlast, Boha, atd. – a to často současně. Mnozí z nás dokonce milují některou z těchto takzvaných „vyšších“ hodnot více než svou ženu, své přátele a někdy i více než svůj život. Nesmírný je počet těch, kteří byli odhodláni zemřít za vlast. Jiní zase obětují celý svůj život vědě nebo umění, nemluvě o množství náboženských mučedníků. Takový druh záliby nebo výlučné lásky k sublimním duchovním oblastem skutečnosti nazývá psychoanalýza láskou sublimovanou.
„Schopnost sublimace není u všech jedinců stejně vyvinutá. Závisí zcela na stupni nadání nebo geniality každého člověka. Věřící se může beze všeho domnívat, že Boží milost stejnou měrou jako nadání nebo genialita přispívá k zaměření citových sil na vyšší oblasti a uvolňuje je pro mystickou zkušenost. Je známo, že ve všech náboženských vyznáních bývají mystikové a nastávající mystikové vedeni k absolutní cudnosti. Vyšší psychická aktivita je možná jen pod podmínkou, že se pro ni uvolní co největší množství dosažitelné emocionální síly, jež musí být odňata některým jiným, ne-li všem ostatním účelům. Jelikož erotika má značnou spotřebu citové energie, je nevyhnutelné, že se tato energie čerpá více zde než kdekoliv jinde.
U normálních lidí nemůže být libido beztrestně odňato sexualitě, aniž se úplně spotřebuje ve vyšší psychické funkci. Ani svatým se někdy nepodařilo bez námahy spálit veškerá svá libida v žáru lásky k Bohu, což jejich svatosti není nikterak na újmu.“
