Mohli jiní, mohly jiné ...
Mohli jiní, mohly jiné, pročpak ty ne, Augustine?
Úryvky z knihy sepsané salesiánem P. Jaroslavem Kopeckým.
Jedná se o příběhy lidí, kteří se vydali na dráhu duchovního povolání.
33. poslední část: Sean Devereux a druzí
Životní program Seana: „Dokud mé srdce bije, musím dělat to, co si myslím, že mohu udělat, tedy pomáhat těm, kteří jsou na tom hůře než my“.
32. část: Kardinál Štěpán Trochta
„Ani v Mauthausenu to nebylo tak zlé. Německé koncentráky se nedají srovnat s tím, co jsem vytrpěl od komunistů. Ta doba patří k nejhorší v mém životě“.
31. část: Touha po dokonalosti
„Jít až do krajnosti, to znamená bez přestání, neúnavně a odhodlaně sledovat chaotický běh mladého člověka, ale především to znamená jít až do krajnosti neúspěchu“, říká francouzský kněz Guy Gilbert.
30. část: Zajímavé osobnosti
P. Adolfo Nicolas: „Od první třídy do maturity jsem chodil do sedmi různých škol“.
P. Oldřich Med: Vyplácení na kalhoty na učitelově koleně bylo naším každodenním osudem.
P. Jan Med: „Život, to je dobrodružství: měj odvahu ho žít“.
29. část: Novinář, který se stal knězem
Když mi bylo devatenáct, zaklepal jsem na dveře radia Twist a řekl: Dobrý den, chtěl bych u vás pracovat. – Oni se usmáli a ani nevím proč, dali mi šanci.
28. část: Vykupujme čas – Do Franco Delpiano
… chci ještě raději dva roky žít naplno, než pět let pouze živořit ...
27. část: Povaha
Povaha je to drahokam v syrovém tvaru. Na nás záleží, jak jej opracujeme a jaký z něj učiníme klenot.
26. část: „Jsem malý skřítek, jenž šlape moderním bůžkům na kuří oka“
„Chci být stromem, který nese ovoce, aniž by se ptal, kdo je bude jíst.“
Phil Bosmans
25. část: Církev ve světě + Co je lidská zralost
Čím se vyznačují zralí lidé? I oni mají hranice, slabosti, vnitřní boje. Ale nevyhýbají se realitě útěkem do izolace, či snahou o všemocnost.
24. část: „Kdo nehoří, nikoho nezapálí„ (Sv. Ignác z Loyoly)
„Lidé se podobají vínu, špatní kysnou stářím, dobří stávají se stále lepšími, čím více stárnou.“
23. část: Říkali mu Špek páter
Procházel vybombardovanými městy, viděl lidi namačkané v protiletadlových krytech, leželi v hadrech na holém betonu. Do vánočního čísla napsal: „Svatá Rodina se v Betlémě musela uchýlit do skromného chléva, ale tito lidé nemají ani chlév. Páter Werenfried van Straaten - zakladatel mezinárodního díla Kirche in Not - Církev v nouzi.
22. část: Měl rád legraci, bylo s ním dobře
P. Vojtěch Basovník byl vězněn ve Valdicích a na Tmavém dole ve Rtýni v Podkrkonoší. Zde dostal otravu krve po injekci nedbale sterilizovanou jehlou, byl převezen v těžkém stavu do nemocnice v Jičíně ...
21. část: Druhý Don Bosko – Michla Rua
Tu máš. Ber!“ Při těch slovech se na něj usmál, nasadil mu na hlavu svůj klobouk, napřáhl k němu svou levici, pravou rukou naznačil gesto, jako by chtěl polovinu ruky ukrojit a dodal:
„Michálku, my se budeme spolu o všechno dělit napolovic. Souhlasíš?“
20. část: Jeníku, potřebuji tě – Jan Cagliero
Jednou se mu v kordilérských horách splašil kůň, padal s ním ze srázu. Jeho průvodci ztuhlí strachem pozorovali pád. Když jej našli o několik desítek metrů níže, nemohl mluvit, ani se pohnout.
19. část: Adolf Kolping
Nalezl opravdový domov. Tento dům by mohl být jednou jeho. I zařízená dílna. A to nejdůležitější: hodná Lenka, milá a jemná dívka. Byla by dobrou manželkou i matkou. A on by měl domov, srdce, které by ho milovalo, dům v němž by mohl spokojeně žít a pracovat.
18. část: Nezištnost
Rukama Dona Boska prošly miliony, ale jeho srdce se nepřipoutalo na nic.
17. část: Svět zachrání pouze láska
Dne 13. ledna 1915 postihlo Severní Itálii ničivé zemětřesení. V několika minutách bylo pohřbeno v troskách sesypaných domů mnoho mrtvých. Secondo Tranquilli přežil. Měl patnáct roků. Rodiče i sourozenci zahynuli v troskách domu. Stal se spisovatelem a dny této katastrofy popsal následovně:
16. část: Po cestách slávy i temných nocí
V tvořivém zápalu jsem při komponování začal stále více pít. Stal se ze mne alkoholik.
15. část: Pokoušel jsem se naplnit své srdce žrádlem pro prasata
Když mě bylo třináct let, šel jsem na střední školu daleko od domova. Zapadl jsem tam mezi špatné kamarády a stalo se ze mne zvíře. (sv. Augustin)
14. část: Čistotě nesvědčí strohá, mrazivá a samotářská atmosféra
„Ježíš o čistotě mnoho nemluvil. Především prožíval svůj vztah lásky ke svému Otci i k lidem." (Luigi Ricceri)
13. část: Čistá duše
… nemusím vidět každý film, nemusím sedět každý večer u televize nebo u internetu, nemusím číst každou knihu ...
12. část: Pokora není sebepodceňování
Pokora nám nezakazuje se těšit z toho, že jsme prospěšní.
11. část: Don Bosko pěstitel
Pro Dona Boska byli nejúrodnější půdou hoši živí a neklidní ...
10. část: O salesiánech jsem nevěděl nic
Svedla mne exotika.
9. část: Chtěl jsem na nádraží jezdit s ještěrkou
„Víš, co se o tobě povídá? Chceš prý jít na faráře! Já půjdu a někomu rozbiju hubu ...“
8. část: Čím to je, že jste tak klidný?
Čeká vás opravdu těžkej život a některé z vás možná i nejvyšší oběť. Jestli chcete, můžete klidně včas odejít a zařídit si život jinak, nikdo vám nic nebude vyčítat.
7. část: Nesmíme mít strach požadovat od mladých mnoho…
Kristovo pozvání k následování bývá obvykle dlouhodobě připravováno.
6. část: Kdo má povolání ?
Jestli je někdo schopen zasvětit se Bohu, poznáme podle těchto kriterií:
5. část: Svět potřebuje lidi ...
„Svět potřebuje lidi, kteří tu jsou pro druhé“ (Kardinál Josef Hoeffner).
4. část: Měl jsem hlad a dali jste najíst
„Vy jste bojoval na lodi? Prosím vás, čímpak? Růžencem?“ „Vzal jsem si kord od zraněného námořníka.“
3. část: Co rozumíme povoláním?
Svatý František Saleský říká: Dobré povolání není nic jiného než silná a pevná vůle sloužit Bohu způsobem a na místě, kam se cítí dotyčná osoba volána.
2. část: Nezahoď svůj život
Do jedné církevní školy nastoupil nový učitel náboženství. Měl studenty rád, těšil se na ně a měl připraveno pro třídu, ve které měl první hodinu, srdečné zahájení.
1. část: Carlo Carretto
CARLO CARRETTO o sobě píše v knize Hledal jsem a nalezl jsem:
„Má dlouholetá zkušenost s mladými mi odhalila, že krize víry u nich probíhá ve dvou fázích.
Úvod
V katolickém tisku se objevují stále častěji zprávy o úbytku kněžských a řeholních povolání v různých zemích Evropy a Ameriky. A naopak, povolání přibývají v Africe a v Asii. V této souvislosti se často hovoří o krizi povolání, tj. přibývá ztroskotaných povolání, menší se úroveň existujících.
