Příprava 10.ročníku dobrovolníků Adopce nablízko je v plném proudu
a už také víme, kam se letošní dobrovolníci chystají. Věříme, že všech 19 vyrazí do některé ze zemí: Bulharsko, Anglie, Etiopie, Zambie a Indie. Podívejte se sem a dozvíte se o nich více.
V následujících řádcích vám budoucí dobrovolníci popisují, jak prožili dva poslední přípravné víkendy.
7. přípravný víkend - Teplice (Barbora Miklasová, Jana Horáčková)
V salesiánském středisku Luna v Teplicích se zaměřují na podporu mladých z místního sídliště, kde žijí převážně Romové. Zde jsme dostali za úkol připravit hru pro děti z tohoto sídliště. Po náročných přípravách vyrazil průvod masek po sídlišti a vzbudil pozornost nejen u dětí. Dětští sportovci bojovali ze všech sil o zlaté medaile. Organizací této hry jsme získali zkušenosti pro naši budoucí službu.
6. přípravný víkend - Praha Kobylisy (Dominik Honěk)
Po příjezdu do Prahy – Kobylis nás čekal mexický večer provázený jídlem, hudbou, zpěvem, tancem a informacemi nabitou prezentací, který pro nás připravila Pája s Magdou a Yaya (bývalé dobrovolnice). Den jsme zakončili v kapli místní komunity.
Velmi brzký budíček nás pak vyhnal na ranní chvály a mši svatou. Po snídani začaly krizové momenty dobrovolné služby (zmatení => euforie => deprese => přizpůsobení). Velmi úsměvně o nich hovořil Ondra. Až tak, že jsme se v některých situacích začali poznávat už teď, když máme čtvrt až půl roku do dobrovolnické služby. Co potom teprve na dobrovolnické službě.
Odpoledne nám přednesl globální problémy lidstva docent Pavel Nováček z PřF UP Olomouc. Následně jsme se začali do detailu rozpracovávat program posledního osmého víkendu AKSANTI.
Večer jsme zakončili modlitbou v kapli, předložili Duchu Svatému naše starosti a započaté zmatení či depresní období. Postupně jsme se pak večer trousili ke spánku.
Nedělní ráno jsme prožili s farností a zopakovali si vše, na co nemáme zapomenout před odjezem. Je to pěkně dlouhý seznam. Odjížděli jsme s pozitivními ale i trochu smíšenými pocity - čím dál tím více se těšíme na odjezd do našich dobrovolnických míst, čím dál tím méně jsme nadšeni z velké fůry věcí k zařízení a začínáme pomalu smutnit, že se uvidíme už jen jeden víkend. Dobrovolnictví ZDAR!
