Letní tábor ve Španělsku

 Protože sama patřím do salesiánské farnosti sv. Terezie z Lisieux v Praze – Kobylisích, je mi salesiánská myšlenka blízká a vím, že jejich aktivity stojí za to. Navíc ráda cestuji, a proto jsem se rozhodla přihlásit na salesiánský tábor v zahraničí. Chtěla jsem jet do španělsky mluvící země, protože jsem se tento jazyk kdysi na škole učila a chtěla jsem se v něm zdokonalit. Přihlásila jsem se tedy na tábor do Španělska. Původně jsem měla jet ještě s jednou dívkou z Čech. Ta si to však nakonec rozmyslela, a tak jsem odletěla na jih Evropy sama. Ze začátku jsem měla trochu obavy hlavně kvůli jazyku, protože ze španělštiny jsem znala jen opravdové základy. Všichni španělští vedoucí i děti však byli velmi komunikativní a přátelští, takže jsem v konečném důsledku vlastně ocenila, že jsem byla na táboře jediná cizinka a byla jsem nucena celou dobu používat pouze španělštinu.

Tábor trval tři týdny a pořádali ho salesiáni z města Monzón, konkrétně Asociación Juvenil Barasona. Tábor se konal v podhůří Pyrenejí poblíž města Barasona. Jednalo se o dva turnusy. První běh trval dva týdny a byl určen pro děti od 7 do 13 let. Přijelo na něj přibližně 65 dětí. Druhý běh trval jeden týden a přijelo na něj ca. 40 účastníků od 14 do 16 let. Vedoucích pracovalo na táboře okolo patnácti ve věku od 18 do 28 let.

Tradice letních táboru je dle mého názoru v Čechách silná a považujeme se v této oblasti tak trochu za „experty“. Sama jsem členem skautského střediska a absolvovala jsem mnoho táborů jako dítě i jako vedoucí. Proto jsem byla zvědavá, jak bude tábor ve Španělsku vypadat. Byla jsem velmi mile překvapena, jak dobře a podrobně byl tábor připraven. Španělští vedoucí měli celý program tábora detailně rozepsán, každý z nich měl na starosti jeden den. Nikdy neimprovizovali, dokázali vytvořit výbornou atmosféru a děti motivovat. Téma celého tábora byly dějiny lidstva. Každý den představoval jednu epochu od pravěku, přes starověké Řecko, Velkou francouzskou revoluci, Druhou světovou válku až po rok 2050.  Mým úkolem bylo pomáhat při přípravě her, dohlížet na děti během jejich volného času nebo s nimi zkrátka jen být, povídat si a hrát si. Občas jsem s nimi také cvičila angličtinu nebo je učila česky. Mnohokrát jsem využila jazykolamy v češtině, které posloužily jako nelehký úkol při různých hrách. Jelikož ráda vyrábím šperky a jiné rukodělné výrobky, učila jsem děti jedno dopoledne vyrábět naušnice z korálků. Se staršími dětmi jsme také podnikli třídenní výlet do Pyrenejí.  

Po táboře pro mladší děti následoval tábor pro mláděž. Ten se lišil nejen věkem účastníků, ale i velmi rozdílným programem. Byl koncipován jako „adventure week“. Na každý den byly naplánovány různé dobrodružné aktivity a každý si mohl vybrat, které z nich bude absolvovat. Jednalo se například o paintball, kajaky, rafty, barranco apod. Barranco je v současné době ve Španělsku velmi populární. Člověk dostane neopren a s průvodcem plave v horské řece, skáče z vodopádů a proplouvá jeskyněmi. Já sama jsem absolvovala paintball a rafting.

Jelikož jsem nikdy předtím ve Španělsku nebyla, chtěla jsem po táboře trochu poznat i zemi samotnou. Zůstala jsem tedy ještě dalších 12 dní a navštívila jsem Barcelonu, Montserrat, Zaragozu, Madrid a Toledo.

Na pobyt ve Španělsku ráda vzpomínám a určitě to pro mě byla obohacující zkušenost. Myslím, že zúčastnit se salesiánského tábora v zahraničí určitě stojí za to. Je to výborná příležitost poznat místní kulturu, životní styl a zlepšit jazykové schopnosti. Španělské děti i vedoucí na mě udělali dojem svým temperamentem a přátelskou povahou. Velmi mi během mého pobytu pomohla Maria José Raso, která byla hlavní vedoucí tábora, a salesián Ignacio García, kterým bych touto cestou ráda poděkovala.

                                                                                                 Hana Jelínková