Pochod se svatými
Netradiční puťák jsme odstartovali v tradičním trampském duchu – rozdělali jsme oheň a opekli buřty... v centru Brna.
Naším cílem byly Mezilaborce a rekolekce, tedy souběžné posilování těla i ducha na východě Slovenska. Radek, který byl naším vůdcem, důkladně připravil obě složky akce. Abychom nezeslábli, připravil horu jídla, z níž se podlamovala kolena už od pohledu. A což teprve, když se přesunula do našich toren. Odměnou nám však byla strava pestrá a chutná, některá jídla sestávala se dokonce z pěti chodů (nepočítaje v to „křupky“, které jsme připravili svépomocí z místních kobylek). Pili jsme vodu ze studánek, potoků i z vodojemu, specialitou pak byla dešťová voda stáčená za lijáku přímo ze stromů. Duchovní strava byla též na výši. Evergreenem byl Anděl páně a Růženec, za chůze i za jízdy. Jaroslav nám tak mimochodem prozradil, že růženec je jako krumpáč, neb při něm vypínáme racionální myšlení a soustředíme se na odvedení práce. Den byl orámován ranními chválami a nešporami, v jeho centru byla mše v přírodě a program vždy dotvářela promluva o některém kanonizovaném salesiánovi. Občasné nepřízni počasí, batožině i kloubům navzdory, jsme všichni šťastně dosáhli cíle. Domů jsme si odváželi mnohé zážitky. Z plánovaných pokrmů duchovních vychutnal jsem asi nejvíc meditaci na téma Dar života. Též příroda nás krmila. Krásný byl večerní sestup do údolí zavaleného mlhou. Překvapivě svěží byl dech staletých buků. Luční kvítí bylo rozmařile pestré a plné bzukotu. Kouzelné bylo náhlé setkání s kančí rodinkou. Roztomilý byl drobný smrček posetý perličkami kapek. Prazvláštní bylo procházení místy krutých bojů, mumlání růžence u lesních hřbitůvků.
Jan Žák
