NĚMECKO - Veronika Osohová - 2. dopis - Jeden normální den v internátu

Tož jak to tu u nás v Německu vypadá. Abych nevyšla ze cviku, chodím každý týden jedno dopoledne do školy. Většinou na hodinu náboženství. Jedním z témat byl například osobní rozvoj. Na začátku hodiny otec mluvil o modlitbě. Přirovnal ji k telefonování. Říkal, že před několika lety by se taky lidé smáli, kdyby jim někdo vykládal, že může mluvit s tetičkou z Ameriky – přes telefon, protože přece nejde mluvit s někým, kdo není vedle tebe. Hlavním myšlenkou hodiny bylo to, že nezáleží kde, komu se kdo narodil, ale že záleží na každém člověku, co z něho bude. Člověk musí jen správně natočit plachty. Chytit správný vítr a jet...

Téměř každý den hrajeme s klukama jednu z oblíbených her – Spiel des Lebens, Risiko de Luxe nebo UNO, někdy taky šipky. V posledních dnech se skoro všichni z mé skupiny začali učit hrát na kytaru. A celkem jim to jde. Rádi zpívají, tak jsme teď dva večery po sobě seděli a zpívali... Naučila jsem se dokonce pár německých hitů :-). Občas to na internátu jiskří, jeden kluk s ADHD má občas takové výkyvy, a tak je těžké s ním vyjít...

Každou druhou neděli je tu mládežnická mše. Ale moc lidí tam nechodí. Jednak proto, že všichni nezůstávají na víkend, jednak proto, že moc lidí tu do kostela nechodí.

Jedno dopoledne jsem byla u místní fyzioterapeutky. Jejím hlavním polem působnosti je craniosacrální terapie. Protože měla čas, měla jsem možnost ji podstoupit. Je to hrozně zajímavé...

Jak vypadá jeden normální den v internátu: Nejdřív se jde do jídelny pro jídlo. Večeře totiž bývají společné ve skupině. Většinou to je takový polotovar, takže se to jen hodí na pánvičku, a za chvíli je to hotové. Je ale těžké odhadnout množství, takže toho často hodně zbude a musí se to vracet. Někteří kluci taky nevidí problém v tom nedojíst jídlo a vyhodit to... Kluci se podílí na přípravě večeře tak, že připraví stůl a po večeři zase uklidí. Každý týden má službu někdo jiný. Asi si po tom roce tady odvyknu umývat nádobí, protože se všechno strká do myčky... Pak je studijní hodina – to je čas vyhrazený na dělání domácích úkolů, učení se. Potom už mají kluci volno. Takže pokud chtějí, hrajeme nějaké hry, zpíváme nebo jen tak povídáme.

Pomalu se tu začínají přípravy na Vánoční oslavu. Takže se domlouvá program, cvičí se divadlo, písničky... Každou středu je tu tzv. kino. Sice jen za 50 centů, ale moc navštěvované není. Já jsem tam byla zatím jen jednou a seděli jsme tam dva :-).

Tož se mějte pěkně

Veronika