Play to be… Belgie 2014
Jako většina nezapomenutelných akcí i tato začala úplně normálně. Já a Janča jsme se přihlásily na Play to be do Belgie. O pár měsíců později jsme už nadšeně čekaly na letadlo do Bruselu, vybaveny nejdůležitějšími věcmi pro přežití a jedinou nám známou belgickou větou: „Miluji tě!“. Nechybělo nám však nadšení, což je hlavní předpoklad k úspěchu.
Poté, co jsme našly cestu z tamního bludiště (rafinovaně přezdívaného Brussels airport), jsme se daly na cestu do Leuvenu, kde jsme se potkaly s dalšími takovými nadšenci z Malty, Slovenska, Španělska či Německa.
První víkend se nesl v duchu seznamování – s dobrovolníky, celou akcí, národními zvyky, jídelníčkem (čokoláda nebo speculos) a především fotbalem. Nechybělo ani fandění na náměstí v průběhu mistrovství světa. V neděli jsme se poprvé vzájemně rozloučili a jeli jsme na své playgroundy. To pro mne, Janču a dva Španěly – Juana a Antonia, znamenal playground v Oud-Heverlee – krásný, obrovský tábor, kde nechybělo pískoviště, hřiště, divadelní sál ani les. Každé ráno se sem seběhlo asi 250 dětí, se kterými jsme až do 5 hodin odpoledne hráli hry. Po úklidu a naplánování dalšího dne jsme s dalšími 30 belgickými vedoucími ochutnávali belgické speciality. Na konci prvního týdne jsme se už začínali orientovat v „belgičtině“ (dutch), byli jsme přejedeni toustů s nutelou a v hlavě nám stále rezonovala písnička, provázející nás celých 5 dní. Proto jsme šli načerpat síly do Oostende. Klid, moře, super aktivity (ať už „autokola“ či večer na pláži) a hlavně vyprávění a vzájemné sdílení zkušeností a zážitků z různých playgroundů nás opět nabily energií na nadcházející týden, takže jsme si po 2. víkendu opět mohli říct: „Bye bye!“ a vyrazit zpět do Oud-Heverlee užít si další týden, tentokrát s tématem Future.
Druhý týden byl neméně zajímavý jak první – nové skupiny dětí i část vedoucích. Na jeho konci jsme už docela obstojně uměli předstírat, že dětem vše rozumíme ((a jsme vlastně belgičtí vedoucí)). S některými dětmi a vedoucími jsme se velmi sblížili, a tak bylo velmi těžké odtud odejít. O to víc toto platilo pro mezinárodní dobrovolníky, s nimiž jsme trávili víkendy. Společné chvíle byly nezapomenutelné, zážitky hluboké a není tedy divu, že loučení, při kterém i slza ukápla, nám trvalo skoro 2 dny.
Děkujeme za krásných 19 dní prázdnin!
Barbora Trávníčková
